Názory k článku Co kojenec říká pláčem?

Gabi, jednoduše stejně. Jendak teda mám děti vzteklý, ale na ulici obvykle moc nevyvádí. Navíc už automaticky předcházím konfliktním situacím - tj. radši myslím dopředu jak dítě nenaštvat nebo spíš nedostat do situace, kdy něco chce až se vzteká, než se pak nervit. Jednak reflux je spíš o dětech do 2 let, takže starší šestiletý syn se sice vzteká, ale už nezvrací. Teda výjimečně jo, ale třeba jednou do roka, on se jim ten jícnový svěrač věkem zpevní. Tohle je problém spíš u miminek. O těch byl taky článek. Mladší syn je takové zlatíčko, je úplatný, takže když mu třeba něco chci sebrat, tak stačí nabídnout něco jiného a jde to bez řevu. Pak stačí pár zásad jako třeba: nepříjemné procedury dělat zásadně před jídlem (nedávno kapky do oka - prostě když je ty 3 hodiny po jídle, tak řev chvíli zvládne). No a když se rozjede, tak do koupelny a šplích. A přiznám se, že už byl asi dvakrát vyloženě osprchovaný vlažnou vodou v oblečení - to když nemohl přestat, začal blinkat, do toho to blinkané vdechoval a kašlal... Tak šel na pár vteřin pod sprchu (rozhodně ale ne studenou), hned se uklidnil a hned byl taky usušený a převlečený. Ale on je hodně klidný, moc si vystačí sám. A taky - máme byt přizpůsobený tak, aby de fakto bylo minimum míst, kam se dostane a odkud bych ho musela nutně vyhánět (třeba - máme ohrádkou zahrazenou kuchyň). A taky se bavím tím, jak všichni řeší spaní... Syn si jde do postele kdy chce, sám si lehne s dekou a usne. Přes den teď spí asi hodinu a večer usíná tak v devět - no a ráno je tak od 6 vzhůru. Sám si to určuje, na tomhle režimu (že si sám zalehne nebo ho uslého přeneseme) je asi od 6 měsíců a funguje to, neznám řvaní při usínání ani nekonečné konejšení. Ale to u něj bylo dané tak, že se hrozně vrtěl (to stále), strkal ze spaní nohy mezi sprušle a kvůli tomu ječel co 30 minut. Teď má na spaní velkou plochu a je to ideální. Se starším jsme se tedy zkoušeli dopracovat k tomu spaní v postýlce "na povel" = prostě po uložení, ale denodenní zblinkaná postel po 3 minutách pláče nás naučila, že u refluxáčků tohle prostě nefunguje. Jo a ještě něco jsem se naučila - že je lepší jít do konfliktu a pak ječouna pošplíchnout, než nejít do konfliktu, protože z toho pak roste opravdu vzteklost na n-tou - náš starší byl jednu domu hodně nestravitelné dítě :-))). Ale člověk pak už intuicí u druhého cítí, kdy je ta hranice co tvoří malé diktátory.

špunty jsme sice nezavedli, ale ten balon ano, fungoval skvěle. Do roka jsme uspávali na balónu, pak mě hošíček odvedl za ruku sám do ložnice, že na balónu už nechce:O)Jinak s námi syn spal od začátku v posteli protože tak jsme jen připojili a spalo se dál.Pokud jsem se pokusila strčit ho do postýlky, dal mi velmi důrazně na vědomí že to tedy nee. Jinak jsem taky toho názoru, že miminu je nejlíp s mamčou v posteli, v hnízdě.Plakat jsem syna nenechávala, protože děti nemají pojem o čase a neví jestli pláčou pět minut, nebo hodinu, a vůbec přijde mi to hrozné drezůrovat je od mala, a "vychovávat".Ostatně i my jsme na to naprogramovaní, abychom zasáhli co nejdříve. Dětský pláč je pro člověka jedním z nejvíce znepokojujících zvuků a automaticky vzbuzuje pocit, že máme zasáhnout.Tak toho bych se držela.....

Modrání při pláči určitě není nic příjemného. My máme jiný problémek, ale jaksi neřešitelný. Obě děti (dnes 6 a 2 roky) trpí od mala refluxem,a le opravdu velkým. Což znamená - dítě začne ječet a pokud se nezklidní, asi do 2 minut zvrací, pokud leží, zvrací tak během minuty. To vás velmi rychekl naučí nenechávat nikdy brečet -až na vyjímky kdy člověk nestihne doběhnout dřív. Taky jsme byli v nemocnici (Motol celkem přes měsíc), mladší totiž nechtěl od 3 měsíců ani pít. Asi do roka bral léky na ten reflux, dnes už ne, ale stejně, jakmile se začne vztekat, jde jídlo ven - všechno a obloukem! To znamená zase podráždění jícnu zvracením a další kolo, takže jediné řešení je ručit za to, že se jednoduše zvracet (a tedy ani ječet) nebude. Takže musím vystartovat a často synka ošplíchnout troškou studené vody, protože tímhle okamžitě zmlkne. Takže jako máma 2 refluxových děti se větám, že lepší miminko plakací než klidné jenom usmívám a říkám si, že autor/ka nikdy neměli dítě, které mělo tyhle potíže :-). Jinak by to v životě nevypustila z počítače (nebo z pera?).

poznámka k větě z filmu hodiny: jak je pak možné, že někdo je vůči svému miminku tak agresivní, že mu skutečně ublíží? proč jsou děti, teré musely zemřít jen kvůli tomu, že pečující dospělý neunesl jejich pláč? :-(

Verko, muj syn se sice nejmenuje Premecek:))))), ale taky modral (a stale jeste modra) a nedychal, uz od 2. tydne. Zprvu to bylo tak 2-3 vteriny. Nejdriv jsme byli na pohotovosti(tam se nam trosku vysmali, ze pry je to normalni a do 2.měsíce to prejde, ale nepreslo), ale i tak jsme si na to casem zvykli. Byli jsme kvuli tomu v nemocnici na pozorovani - no, to mi dodalo!!) Nic neshledali, nastesti. Ve 3,5 mesicich ale najednou, zdanlive bezduvodne, prestal dychat asi na 10 vterin (a to je sakra dlouha doba), upadl do bezvedomi a nemohl se vzpamatovat. Nakonec se zmatoril a dalsi den to same - a uz jsme jeli zachrankou do nemocnice. Vsechna vysetreni, co jdou udelat, udelali, a vse negativni, zaplatpanbuh. Naucila jsem se s tim zit, prestala se stresovat tim, kdy zase nebude dychat, ze jsem s nim sama doma a co kdyz to nezvladnu, a predpokladam, ze ho to jednou prejde. Ocekavala jsem, ze bude mit treba zachvaty vzteku, varovali me, ze toto delaji vztekle deti, ale je to docela pohodar, vzteka se tak v norme. Urcite ho ovlivnuje muj stav pri teto situaci , ze jsem klidna (relativne), a to, i kdyz to ted uz trva dele, cca 15, nekonecnych, vterin. Take velky mazel, a proto se ztotoznuji s vasim nazorem, ze potrebuje hlavne jistotu a klid. S jeho placem jsem nikdy nehazardovala (jen jednou jsem ho nechala plakat a on plakal asi 1,5 hodiny a ani potom neusnul!!!), ale ani mu nepodleham, protoze vidim, ze zjistil, jaky to ma ucinek a pouziva to jako svou nejsilnejsi zbran.