Názory k článku Jsem podruhé vdaná…

Aspon ze takhle ;-) !
Hihihi
Diky!

Libik, oni se našli i jiní oponenti než Monty, která dělá vše s láskou?
Na to si budu muset posvítit

Také mi to přijde divné, že děti v nesezdaných párech téměř vždy nesou příjmení po svých otcích a ne po matkách.
To bych já nikdy nepřipustila. Buď se všichni budeme jmenovat stejně (a tedy svatba) nebo budem spolu jen žít, ale děti budou mít mé jméno. To jsem říkala i mému bývalému příteli a velmi se mu to nelíbilo. Nechápu proč. Já ho do svatby nenutila, jen jsem právě nechtěla mít jiné jméno, než by měly naše případné děti.
Naštěstí jsme se rozešli (ale nikoli kvůli tomuto faktu, bylo z důvodů mnohem vážnějších - ovšem to by bylo na jinou diskusi).
Teď jsem vdaná za muže, který se sám chtěl ženit a víceméně popud ke sňatku šel od něj, já jsem to po určitém čase, kdy jsme spolu bydleli, odsouhlasila. A na videu ze svatby je zřetelně vidět, jak si oddechl, když jsem řekla "ano".

ono to vždy tak být také nemusí. Mám příklad přímo v rodině. Svatba po 4 měsících vztahu - zamilovanost, nádhera, krátce po svatbě začal onen muž chodit domů zásadně přes restaurace 4. cenové skupiny, občas domů nedorazil vůbec. Po narození dcery (za dva roky) onen pán řekl své ženě, ať táhne z jejich bytu pryč, že si tam stěhuje jinou. Jeho jedinému dítěti bylo v té době 3 týdny.... Ano, byla to hloupost vdávat se po 4 měsících vztahu - lehce se soudí...
Po letech opět stejná žena, jiný muž...4 roky spolu žili tzv. "na hromádce", následovala svatba, vše se ZDÁLO být OK... Až polehoučku pomaloučku muž začínal přitahovat opratě, ... Začal třeba kontrolovat, co nakoupila (vše - kromě alkoholu -, jako např. ovoce bylo zbytečné). Ano, neopíjel se do němoty, i když každý den svou dávku potřeboval (cca 4 piva + 3-4 panáčky tvrdého). Onu paní postupem času psychicky týral tak, že se nervově zhroutila. Přesto s ním ještě nějakou dobu vydržela. Naštěstí se po čase zamiloval do své snachy a díky tomu se rozvedli. Z ženy spadl velký balvan a konečně ve 40 se svobodně nadechla a začala konečně spokojeně žít.... Souhlasím s tím, že 4 měsíce byla krátká doba na svatbu, ale 4 roky? Ani to neznamená, že dotyčného dobře poznáš...A podobných příkladů vidím kolem sebe neustále dost... My se s mužem vzali téměř do roka a do dne, co jsme se poprvé viděli. Zatím jsme spolu 3 roky jako manželé a je to spíš čím dál lepší...Tak snad nám to vydrží...