Názory k článku Špatné matky zaostalých dětí

Docela mě zaráží, kolik přátelství se rozpadlo kvůli dětem... Jsem na tom stejně - medávno jsem se definitivně pohádala s kamarádkou, s kterou jsme se přátelily od druhé třídy ZŠ!!
Všechno se to začalo měnit, když se nám narodily měsíc po sobě děti. Jí holčička a mě chlapeček. Nebyla tak přímočará, jako kamarádka autorky článku, ale začala mě dávat při každém setkání najevo, jaká je ona dobrá matka a já ta špatná. Ona obléká své dítě dobře - rozuměj je zpocené horkem, kdežto mému chudáčkovi je určitě strašná zima (samozřejmě je mu akorát, není jenom zpocený). Pokud jdeme ven, svačinu bere zásadně i pro moje děti, protože já bych mohla zapomenout (samozřejmě pro ně vždy jídlo mám), ale zapomenu většinou nějakou drobnost - vlhčené ubrousky, plínku, kapesníčky... ona má vždycky všechno... A to nemluvím o hračkách, DVD filmech atd. Ti moji chudáčci mají tak málo hraček, že musí vždycky se svou dcerou vybírat, s čím už si nehrajje a donést to těm mým nebožátkům... Jo, číše trpělivosti přetekla. Po 25 letech kamarádství skončilo.

Nejste některá hrozná matka náhodou z Brna??

Gábina

Dobrý den,
to znám....mám desetiměsíčího syna. Chodí kolem nábytku, asi dvakrát se již zkusil pustit, dělám mu jídlo jak domácí, tak kupované, nesolím. nemluví. Známá má dvouletou dceru. Vím, jak rostla, protože se vídáme téměř denně. A nedávno přišel manžel s tím, že slyšel, že jejich dcera (té známé) prý v osmi měsících mluvila a v deseti chodila....tak jsem manžela ujistila, že to doopravdy ne. A nechala to být. Nemám ráda srovnávání dětí. Když jsem byla ráda, že syn začal ukazovat na předměty, slyšela jsem opět, no, on jen ukazjue, to naše holka hned začala předměty nazývat správnými jmény....no, prostě síla...ale nechávám to být. Jedno dítě je šikovné na to, druhé na to. A až půjdou do školy, nikdo se jich nebude ptát, kdy začal chodity chodit, mluvit, používat nočník....bude to jedno. Do té doby se jen maminky mezi sebou hecují....

Ahoj jsem na tom stejne, v 8,5 mesicich mi mala nesedi a neleze,jen se snazi lezt ale do sedu vubec nejde,vykasli se na to oni to opravdu dozenou,i me to vsichni rikaji

Mila Aleno,
diky za moc hezky a uprimny clanek. Rozumim Tvym pocitum, rozpakum, pochybam - vybavuji se mi ty moje Byt male dite, volila bych jako mamu jednoznacne Tebe - u Tebe je laska, pohoda, sve deti milujes bezpodminecne. A to je ten nejdulezitejsi zaklad do zivota. Krom toho jsou Tve deti uplne vporadku - kdyby nebyly, vedela bys to Ty, vase lekarka, kdokoliv jiny, kdo do toho ma co mluvit. Neznam duvody Tve zname (slovo kamaradka tady rozhodne nepouziju, protoze presne tohle kamaradky preci nedelaji), co je ale zretelne, je jeji vlastni vnitrni nejistota, obava ze selhani, absence oceneni, mala sebeucta. Aby sama ve svych ocich obstala, shazuje ty okolo sebe. Nemusis se na ni zlobit, nedela to umyslne. Nemusis se s ni ale ani stykat - zalezi i na Tobe, Ty by ses mela dobre citit, travit cas s nekym, s kym je Ti fajn. I ze samoty se da telefonovat, psat maily a jednou tydne vyjet za opravdovou kamaradkou. My jsme z Prahy, kdyz si budete chtit udelat hezky vylet, napis. Rada se s Tebou potkam. Jsi dobra mama, to si nenech nikym vzit Mej se hezky, ahoj,
Daniela a dve slecny - raubirky.