Diskuze : Zdraví : JIP a ARO

Koliesko,

ale samozřejmě máš právo být hotová z návštěvy někoho ve vážným stavu ve špitále!

Líbí se mi teorie soustředných kruhů, s tím, že ten nejvíc postižený je uprostřed, jeho nejbližší v tom nejbližším kruhu a tak dál.

A je povoleno si stěžovat, ale jen směrem ven (těm, co jsou na tom v dané chvíli líp/jsou tou situací méně postiženi než Ty), ne dovnitř.

Takže by nebylo OK si stěžovat tomu tatínkovi, ale je naprosto OK si stěžovat nám, kteří jsme na tom v tomto směru lépe, protože jsme situací nezasaženi.

Si za pár měsíců neprohulíš plíce, až bude líp, tak pročistíš.

Tak hlavne som si uvedomovala ze otec prerasteny rakovinou s dierou v bruchu -20kg leziaci na jiske sa ma ovela horsie ako ja a nemam vobec pravo byt "hotova" z jeho navstev - chodila som denne aj 2x. Nemala som ani pomyslenie na to ze niekomu moje trapenie moze urobit radost a ak by som aj o takom cloveku vedela nestal by mi v tej chvili ani za myslienku nieto este aby som mu vypisovala na nejaku diskusiu. Svoju energiu som potrebovala vydat ovela uzitocnejsie.

Paradoxně lépe, než pak na lůžkovém oddělení interny. V našem případě jsme měli s tatínkem kolečko ARO, JIPka, interna a LDNka - a u toho ARA a JIPky to na mně působilo aspoň trochu uklidňujícím dojmem, že je monitorovaný a hlídaný a ten největší nápor na nervy přišel až s přemístěním na "normální" pokoje. Jinak jsem měla natrénovaný odchod z nemocnice už s cigaretou v ruce, zapalovala jsem si centimetr od východu, brečela jsem doma. Ale byli jsme tam každý den, skoro 3/4 roku a teď jsem moc ráda, že jsem to vydrželi, i když to někdy bylo strašné a beznadějné, u nás to teda nakonec dopadlo špatně, ale tatínek tam ležel po ůraze, takže to byl jiný případ.
Co tady čtu, tak maminka je bojovnice a má pro co žít, tak doufám, že to dopadne dobře a přeju vám hodně sil

Lass..at ty berlicky odlozis co nejdriv