Diskuze : Hlavní : Uplakané miminko

Asi Tě moc nepotěším. Syn - dnes 7-letý, byl takový otřesný uřvanec. Řval hned po porodu a pak pořád. Příčina se nedohledala, řekla bych, že to byla kombinace nedozrálé NS a jeho povahy Byl kojený, přibýval ukázkově, řval přes den, řval v noci, spal strašně málo. Na prsu jsem pořád, abych mu aspoň na chvíli zacpala "hubu". Bylo to období naprosto k zbláznění.
Hodně pomáhal manžel, choval, vozil kočár, cvičili jsme taky chvíli Vojtovku (rehabka mi tvrdila, že takového uřvance tam ještě neměla), ale po posílení svalů se zdál být lepší. Nejhorší to bylo do půl roku, potom postupně lepší, nespal ještě v roce, ale to už se dalo zvládnout.
Nejvíc mě stresovalo to miminkovské období, kdy jsem pořád nevěděla proč vlastně tak vříská, nakojený, přebalený, pochovaný do bezvědomí, všechno marný
Dětská Dr. mi tvrdila, že bude asi hodně živý, upovídaný, že s tím má zkušenost. Měla naprostou pravdu, kolikrát si na ni teď vzpomenu, když mele a mele. Živý a velice emotivní je ale stále. Rozpláče se i dnes kvůli maličkosti, ty emoce s ním prostě cloumají. Druhé mimino jsem po té otřesné zkušenosti dlouho nechtěla, až teď, když mu je 7, si to umím představit a vím, že už bych se z toho řvaní nehroutila. Jeden vyrostl, druhý by vyrostl taky. Ale lituju Tě, umím se do Tebe vcítit, je hrozně vyčerpávající ten pocit, že mimino není nikdy spokojené a v klidu (a Ty tím pádem taky).
Držím pěsti ať to brzo přejde.
Jo a kamarádka zkoušela sunar místo kojení, zabralo to, asi se ty její děti "zaplácly" a byly v klidu, na našeho to nezabíralo, sunary nechtěl za žádnou cenu a řval vzteky, že nemá to svý prso ještě víc.

Moje dítě bylo podobné. Neumělo se samo zklidnit, snadno se unavilo. Únava se projevovala ještě větší aktivitou. krkání se mnoho měsíců nepodařilo snad ani jednou. večery byly šílené.
kojila jsem v autobuse, na obrubníku, uprostřed pole, za chůze. v půl roce pochopil dudlík a to byla neuvěřitelná úleva. a dlouho se ho při usínání držel, sám od sebe by ho určitě měl doteď.
podle fyzioterapeutky hodně chtěl ale málo uměl ("hlava" byla napřed za tělesným vývojem). žádné diagnózy nemá, je to docela pohodové dítě, citlivé, a to má i spoustu výhod.

mi přijde, jak to píšeš, i moje děcko je asi dost ctižádostivé a naštvané, když mu něco nejde hned (ale nedává to vůbec najevo, to vím jen já. A asi za to dost můžu, je to moje první a ač se snažím dávat bacha na projevy tohoto debilního postoje, mám vůči němu očekávání)

taky jsem nosila a nosila a nosila

A taky mi ji odnesli na celou noc, já jako prvorodička jsem byla pasivní, u dalšího jsem o vše bojovala jak lev, u prvního jsem poslechla porodníky: že musí být na vyhřívaném lůžku. BLBOST! tAKY JSEM V TOM NOŠENÍ A NOŠENÍ, V TÉ NEUSTÁLÉ POTŘEBĚ, VIDĚLA TOHLE ZVRTANÉ ODLOUČENÍ MLÁDĚTE OD MATKY. uf, sorry za caps

ta vojtovka: ač tedy je prezentováno že to nebolí, byvila jsem se s velkejma dětma, který ji cvičí a říkaly, že boli. Jako ne samo o sobě cvičení, ale říkaly" když ti někdo tlačí často na nějakej bod, máš tam modřinu. Když ti někdo mačká modřinu, bolí to/není to příjemný"...zní to logicky. Ale přínos na fyzičku to zas má, tj jisté...těžká volka pro rodiče, no.

Nápodobne.
Prvá dcera(15) bola dieťa, ktoré plakalo len keď malo hlad. Syn(9) bol prvý rok veľmi uplakaný, reval v podstate vždy keď nejedol alebo nespal. Jedlo zhltol do 2min. a spal denne 2x20min. Okrem noci nonstop na rukách a ja v strese čo mu je. Pripisovali to refluxu ale poznám deti s horším refluxom čo tak neplakali.

Asi na tom mal podiel aj reflux ale syn od mala (odkedy to vedel povedať) trpí na "migrény" spojené s jedlom a myslím si že na tieto "migrény" trpel aj ako kojenec. Tj. keď zje niečo nevhodné (máme vytipované jedlá aj prísady) alebo ak to zje príliš rýchlo, prípadne keď dlho neje tak od hladu. Navyše sa mu to zhoršuje keď dlhšie nemá čerstvé uvarené jedlo a včas. Takže vcelku zaberák, mám pocit, že nonstop varím. Bolesti má také, že plače až kričí od bolesti, lieky nezaberajú a sme radi ak sa mu podarí zaspať pretože potom vstane akoby nič. Zdedil to po mužovi, ktorý si na jedlo musí dávať pozor pretože inak má neznesiteľnú migrénu.
Možno by som skúsil kojiť pravidelne a tak aby dieťa jedlo kľudne nie hltavo a pažravo, radšej trochu skôr ako začne plakať od hladu. Časom sa to určite zlepší.