Diskuze : Drbárny : Drbárna o čemkoliv

Neznámá, já už s výzdobou začala dopoledne, celkem to mám hotový, akorát přemýšlím, jestli se pustit ještě do dělání adventního věnce.

A u nás už rodina na to nic neříká, vědí, že jsem typ na tématické dekorace.

Jinak gratuluji, že Ti konečně nasadili správnou léčbu a už je líp.

Mě udělalo radost, zjištění, že příští neděle je adventní, takže můžu konečně začít ve velkém zdobit dům a chlap nemůže říct ani popel.

Huso, univerzita třetího věku je hezká forma socializace.
To možná také jednou zrealizuji.
Já mám práci, která mě zatím těší a nabíjí a pár let s ní ještě počítám. Ale okolo šedesátky to klidně může být jinak, to už tady také třeba nemusím být vůbec, co já vím...

Půlko, je to individuální.
Mého tatínka představa důchodu také děsila, neuměl si představit, že z něj bude "dědek". Ve věku, kdy by teoreticky měl odcházet do důchodu, si zakládal živnost a učil se úplně nové věci.
Pracoval do slova a do písmene ještě na smrtelné posteli, v nemocničním pokoji seděl s notebookem a telefonem. Někdo to tak má a je to také v pořádku.

Neznámá, tak ve věku po šedesátce už je to zase něco jiného než ve věku po padesátce, kdy chodily do důchodu starší ročníky žen.
Kdybych šla do důchodu jako moje maminka, tak bych to měla už na dohled, a na to se zkrátka ještě nějak necítím. Jenže maminka byla ten uštvaný typ, který zvládal děti a domácnost při plném pracovním úvazku, kdysi ještě s pracovními sobotami, krátkou dovolenou... Vůbec se jí nedivím, že z toho vystoupila ochotně a jak říkala, trvalo jí několik let v důchodovém režimu, než dospala letitou únavu.
Mně vznikne nárok na státní penzi (pokud mi někdy vznikne, vývoj je nejistý ) ve věku, kdy už možná ráda opustím i částečný úvazek, pokud ho neopustím dobrovolně ještě dříve.