Zasoutěžte si s lékárnou Vitalpoint o balíček kosmetické péče pro nejmenší od Weledy.
white | 24391 |
9.8.2020 15:19:11
Paměť těžko vyrobí nesrovnalost, na jaký učební obor jsem chodila.Dítě s DMO s postižením horních i dolních končetin těžko někdo na takový učební obor přijme, natož ve 13 letech. Já jsem pouze motoricky neobratná, a nedovedu si sebe představit jako švadlenu, byť s pomůckami, tato práce je postavena na zručnosti. Možná se autorka jenom nechává unést,taková básnická licence. Moná kdyby svůj blog nevydávala za autentické životní prožitky, ale za poku o literaturu, bude to lepší. Takto působí poněkud nedůvěryhodně a pateticky. Například pokud je schopna s pomocí vstát, neměl by pro ni být problém otisknout nohu do písku, jak o tom v blogu romanticky s ní.
Možná si psaním vytváří nějaký svůj imaginární svět a obraz o sobě, to je zcela legitimní , ale někdy troch matoucí |
rišulka | 117642 |
9.8.2020 15:16:05
jj Šimůnková to dovedla až do absurdna :)
Mě by dost zajímalo, kdyby právě k tomuto napsala sama autorka, kukačka, co vlastně je pro postižené vhodné a nevhodné, jak to vidí sama za sebe. Já jsem jen prostředník a nárazník, za Rišku mluvit nemůžu. |
rišulka | 117642 |
9.8.2020 15:11:22
Kat, hlavně klid, mezi hendi jsou lidi jako všude, sobci i blbci (to jen aby se to rýmovalo, samozřejmě i ostatní sorty).
Křeči se občas neubrání asi nikdo. Mě třeba na první dobrou napadne před policajtem (ajaj pokuta za pásy, když mi se tak hrozně chtělo čurat - naštěstí byl "normální", zasmál se, ale dal mi to za pětikolo no), a často před lidmi, na kterých jsem nějak závislá, třeba doktor s mojí rukou, z toho jsem měla lufta a on byl egoistický hulvát, nepřístupný čemukoliv, ale co nadělám, když on je kapacita a ty ostatní on prý učí. Někdy to pociťuji před lidmi extra bohatými, že oni něčeho dosáhli a já jsem nicka (po slovensky krásné slovo niktoš). Někdy to prostě přijde, bez ohledu na postavení, funkci nebo postižení protistrany. Asi nejlepší způsob je humor. Vzpomeň na film Nedotknutelní - kdo se nehýbe, nemlsá :) |
Půlka psa | 24064 |
9.8.2020 15:10:15
Kat, myslím, že ono je nakonec nejlepší mluvit jak zobák narostl. Léta pracuju na jednom projektu s vozíčkářem a nejdřív jsem si dávala pozor, aby neříkala věci jako "neříkej hop dokud nepřeskočíš".
Pak do projektu naskočili lidé s daleko komplikovanějšími osudy a všechno si neohlídám, takže si dávám pozor na jazyk jen u těch nových a u kolegy na vozíčku už vůbec ne a nevypadá to, že by si mou neohrabanou mluvu bral nějak osobně. Holt takhle mluvím, ale nic to neznamená, není to z mé strany nerespekt, ale prostě jen fráze. |
angrešt | 114837 |
9.8.2020 14:59:33
autorka je reálná, mám pocit, že s ní možná mám i nějaké společné známé.
To, že jako dospělá má třeba natolik zvýšenou spasticitu, že v ruce přetrhne list, neznamená, že ji měla jako náctiletá, kdy byla na učebním oboru, neznamená, že v rámci učebního oboru nemohla používat nějaké pomůcky, které tenhle problém řešily... navíc lidská paměť vyrábí nesrovnalosti, povídání úplně bez nesrovnalosti bývá naopak to vymyšlené :) |
angrešt | 114837 |
9.8.2020 14:54:47
Kat, nemám pocit, že bych měla nějaké zvláštní zkušenosti :) Postižení přece fakt není nic, co by definovalo člověka jako takového. Jako zvenčí viděno možná mezi mými blízkými přáteli je opravdu nadprůměrný počet lidí s nějakou formou vážného postižení, ale... to se prostě tak jen seběhlo :) jsou to prostě lidi z mý smečky. nabalený v průběhu života, různě, tu jsme se potkali na masáži, tu jsme se seznámili přes sestřenici, tu máme prostě společné známé...
A já taky občas něco plácnu, zrovna před dvěma týdny se mi povedlo tak dokonale promluvit o provaze v domě oběšencově.. a zrovna ve vážném tématu smrti mámy (zrovna mámy člověka s postižením)... no, stane se :) Loni se mě na to ptali moji studenti (kteří byli v rámci projektu za lidmi s některými typy genetického postižení) - jak mají vybírat slova, aby neurazili, nedotkli se... Tak já na to samozřejmě nemám žádný patent :) Ale věřím, a říkala jsem to i jim, že záleží na jejich vnitřním postoji k člověku před nimi. Že je to prostě cítit a pak i třeba zrovna nešikovně zvolené slovo neublíží. Že vnímání lidí jako lidí (jak píše rišulka) je naprosto dostatečná výbava pro to, aby tam šli. Zatímco při vnitřním odporu to nezachrání ani důsledné používání manuálu paní Šimůnkové (která teda ale zase myslela opravdu na VŠE - myšlenka manuálu dobrý, ale je pro mě fakt přemrštěný). |
neznámá | 91073 |
9.8.2020 14:52:45
Hlavně uvádí, že ji dali na učební obor jako třináctiletou.
Je fakt, že toto i předešlé téma pusobí vykonstruovaně. |
white | 24391 |
9.8.2020 14:46:15
Kat, to není vtip, jen se podivuju nad tím, že v předchozím příspěvku autorka uvádí, že ji dali na učební obor švadlena, protože se pro ni "nic vhodnějšího nenašlo."
|
K_at | 121378 |
9.8.2020 14:42:19
Angrešte a Rišulko, protože třeba já mám malou zkušenost s lidmi s různým postižením, tak třeba já cítím vnitřní (nechtěnou) křeč, že něco plácnu. Že se dotyčného dotknu. Že ublížím. A člověk je z toho tak sevřený, že 100% že mě vypadne nějaká totální hrůza. 😭
|
K_at | 121378 |
9.8.2020 14:38:16
White, to je fakt vtipný.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.