Diskuze : Hlavní : Psychomotorický vývoj

Záleží to zřejmě na uvážení lékaře, má ho předepsaný na 8-12 hodin. Pokud by se to nelepšilo, ale horšilo, hrozí prodloužení. Z toho mám teda hrůzu, snad to nenastane.
Na noc se prý dává z důvodu, že se roste hlavně ve spánku, tak aby se rostlo nastaveným směrem. Takhle zjednodušeně mi to řekl fyzioterapeut. Nevím, jestli to tak fakt je, ale logiku to má.

No Monty, takhle jednoduchý to asi nebude. Můj syn (15) začal chodit v roce a půl a předtím dlouho lezl, sám si sedl v 9 měsících. Žádnou fázi nepřeskočil, nikdo ho neposazoval, za ručičky nevláčel a přesto má skoliózu až takovou, že má třetím rokem na noc korzet, denně musí cvičit, byl i v lázních.

Myslím, že důvodů skoliozy je více, než jen přeskočení fáze lezení. To by to bylo moc jednoduché. U nás má skoliozu dítě, které lezlo nejdéle

"Moje dítě v šesti měsících začalo chodit kolem nábytku, nikdy nelezlo..."

Půlročnímu kojenci chození kolem nábytku nezakážeš, ale dá se tomu předejít, když dítě od narození nosíme převážně v jiných polohách, než je vertikální, podněcujeme ho, aby se přetáčelo na bříško, dá se s ním cvičit hrou na velkém míči, posilovat zádíčka.

Jakmile objeví perspektivu pohledu ze stoje, otevře se mu jiný svět, už s tím nic moc nenaděláš. Lidi si to často ani neuvědomují, když malinké dítě drží a nechávají hopsat na svých stehnech nebo na sedačce v obýváku, že škodí jeho vývoji a pohybovým stereotypům.

Taky záleží, kde dítě tráví čas bdění. Pokud to bude na tvrdé studené plovoucí podlaze, moc se mu do lezení chtít nebude. Spíš si stoupne a fascinováno svými objevy už na kolínka nebude chtít.

Zkusil syn někde na fyzioterapii cvičit SM systém - s gumovými popruhy?

No, z toho se neda nic poznat. Mam sedmnactileteho autistu, ktery by treba nikdy nic ze zeme do pusy nestrcil, nikdy nemel zachvat vzteku, zvlast ne jako male dite, bavilo ho vzdy vsechno. Spatne jedl, to ano, ale hlavne dlouho nekousal a do te doby, co jsem hokrmila lzickou, snedl naprosto vse, od avokada po krevety. Prestal s tim, kdyz se zacal krmit sam. Jako dvoujazycny a z rodiny s pozdnim rozvojem reci u kluku uz po mnoho generaci byl s jazykem pozadu, tomu jsem nevenovala nejdriv moc pozornost, protoze cesky rozumel (muj bratr napriklad nemluvil do tri let mimo zvirecich zvuku a muj tatinek udajne jeste o dost pozdeji). Navic mel paradni ocni kontakt a taky je velmi fyzicky kontaktni, jen se mnou tedy. Celkove se k diagnoze dostal az po dvou letech skoly (nastup skoro nemluvici, umel 10 slov vetsinou v cestine, ve ctyrech letech).

Ja teda neverim na brzke diagnozy, stanoveni miry postizeni ani na ruzne terapie. Dite mi dozravalo ve skocich, jeden den neumel pismenka a druhy den cetl, jeden den nemluvil a druhy znal opravdu extremne slozita slova, jeden den byl komplet v plinkach a dalsi 100% pouzivajici toaletu. Byt to po nejakych hokus pokusech, tak by se to svadelo na jejich uspech, ale ony se ty skoky dely naprosto bez viditelneho duvodu.

Uklidnila bych se a uzivala si ditete, misto krecoviteho pozorovani.