Diskuze : Hlavní : Psychomotorický vývoj

Dovoluji si poznamenat, že časné chození při přeskočení určitých fází vývoje není nic moc ze zdravotního hlediska. Moje dítě v šesti měsících začalo chodit kolem nábytku, nikdy nelezlo, v podstatě ani pořádně nesedělo, rovnou se postavilo a začalo chodit. Dětská doktorka z něj byla na prášky, prý "to by ale neměl dělat", no tak jsem se jí zeptala, jak by mu to asi chtěla zakázat. Výsledek jsou problémy se zády už od dětství, skolióza, opakované rehabilitace, bolesti zad. Kdyby začal chodit v roce a půl a normálně před tím seděl a lezl, mohl mít dneska svatej pokoj.

Romano, pozdě. Ona nepíše kdy přesně se postavila. Třeba ty 2 kroky udělala.

Já teda mám zkušenost, kdy mi 6měsíční dítě stálo u gauče, 8 měsíční běhalo. A nic moc. Rozum nedohnal ty nohy. Jaká pakárna to je. To jsem pochopila o tři roky později, kdy mi syn začal v 15měsících a v 18 ušel 2km. Ale ta hlava byla akorát k těm nohám.

Romano, tenhle přístup je mi spíš cizí. Zvlášť když se prosazuje plošně. Naše děti jsou typické tím, že pozdě mluví (do 3-4 let jen jednotlivá slova) a tak podobně. Ten nejstarší, co do 3 let nejedl jinak než u pohádky a i tak minimálně, do 3 let jen houkal u ukazoval prstem a i ve školce si o něm mysleli kdoví co, tak ten letos dodělal prvák na ČVUT na samá áčka. Je to náš nejstarší, byli jsme nesví, ale u dalších 4 dětí nás podobný vývoj už nepřekvapil. Když nás psycholožka s nejmladším (jen kvůli odkladu) v 5,5 letech chtěla hnát někam na komplexní vyšetření (asi neslyší, není normální, že neumí zopakovat větu o 7 slovech a neví, že protiklad ke slovu muž je žena...to byly konkrétní ukázky), byla jsem celkem hodně rozhozená. Ve školce už vývoj našich dětí znali, tak mě spíš uklidnili, že jim se zdá rozhodně normální. A pár měsíců se sešlo (4-5), ukázalo se, že se dítě nejen naučilo to R a Ř, co mu chybělo, ale dokonce začlo samo číst a teď když to vyprávím ve škole (dítě je druhák), nikdo nechápe, jak před relativně nedávnou dobou mohl o tomhle dítěti někdo něco podobného pronést. On je poněkud...napřed, no. A tyhle argumenty jsem přesně slyšela (má to být tak a nejinak), tudíž jsem na ně kapánek alergo. Protože děti nejsou automaty. Nicméně pokud má rodič pocit, že mu vyšetření uleví, tak chutě do toho.

monam, ona to s tou sociálkou byla nadsázka, vžila jsem se do toho, co jsem tehdy cítila, bylo to fakt strašný, já jí vlastně uvěřila, že on i já nejsme v pořádku

Já byla vždycky holčička, co poslouchala autority (učitelku, matku, lékařku), tehdy jsem proti tomuto druhu nedůvěry nebyla vůbec rezistentní

Víš, kdyby nám tehdy vzala krev, uklidnilo by to mě i ji Ale ona to nikdy neudělala, jenom pravidelné pindání o tom, že je to sice skoro třetí percentil, ale ve skutečnosti úplný vršek druhého percentilu, což je rizikové Že nepřihlíží ke stejné křivce (váha/výška), kterou jsem sestavila z karty MM, to mě hodně mrzelo. Nebo že mi nevěří, že syn krásně jí Uvolnila jsem tehdy zcela konzumaci sladkostí, jenom abychom se teda přehoupli do třetího percentilu, jenomže on prostě snědl jeden sloupek čokolády, zbytek zabalil, že prý na později. Takovou klapku má dodnes: "děkuju, bezvadnej koláč, ale víc než jeden kousek už nechci"

asi takhle: může to být autismus, nebo taky nemusí.