Diskuze : Hlavní : Psychomotorický vývoj

Romano to není pravda. Norma pro to do kdy má dítě chodit je 18 měsíců a pak by ho měl vidět neurolog. Mluvení se řeší po slovech, v 18 měsících je to tuším 15 slov. Pokud se to do dvou let nesrovna a dítě takovou zásobu nemá měl by ho vidět psycholog. Pokud holčička zakladatelky jinak funguje normálně, má oční kontakt (ten asi považuji za nejdůležitější) tam bych tomu dala čas. Ono se s tím stejně moc dát nedá. Mám dítě které bylo do 23 měsíců pozadu o mnoho měsíců, mohly za to zdravotní problémy které jsme rozklicovali až když mu bylo osm, a během jednoho měsíce udělalo ohromný progres a bylo ve všem v normě (v 18 měsících i ve dvou letech jsme absolvovali psychologické vyšetření, takže to vím objektivně).

Tak předpokládám, že s tím poněkud opožděným vývojem chůze jste to průběžně konzultovali, minimálně u své dětské - a že asi problém neviděla, když vás nikam neposlala, nebo poslala na neurologii a příp. rehabilitace - Vojtovku...

Moje dítě chodilo od 14 měsíce korigo, čili 17 měsíce bio a sledovaní jsme byli od malička, Vojtovku do roku, čili věděli jsme, že je to jen prostě přirozeně pomalejší rozvoj.

Mluvil podobně "nijak" - ve dvou letech stylem tata ee brmbrm - což znamenalo táta má červené auto... Ale věděli jsme, že "mluvit umí", protože jsme s ním ještě před rokem věku začali znakovat, takže v těch dvou letech už uměl všechny barvy vyznakovat a spolehlivě poznávat, znaků měl třeba 300, i když "slov" řečených pusou minimum. Rozmluvil se až pár měsíců po třetích narozeninách... Pasivně mnohem víc, čili poznával vše možné (kde je jablíčko - tak na něj ukázal...) - to, že to neuměl mluvidly vyslovit, byl drobný problémek... Psát uměl dřív, než mluvit (myšleno vyťukávat slova na klávesnici).

Jídlu taky nikdy moc nedal.
Do pusy teda nic nestrkal, ale to byl teda spíš vyjímka mezi ostatními dětmi - děti cpou do pusy furt něco, to je normální...

I neteř, která je mega inteligentní, měla fáze, kdy furt dokola poslouchala stejnou písničku, mě stačilo být tam na víkend a slyšet "já jsem chňapík" 50x a hrabalo mi z toho... (to teda naštěstí moje dítě nedělalo).

Teď je mu 10,je to normální, inteligentní dítě, bez jakýchkoli diagnóz... Jo, vztekával se taky, neznám asi dítě, které by se nevztekalo - ono toto může být také umocněné tím, že jí "nerozumíte", že nemá komunikační kanál, kterým by se domluvila... Proč třeba neznakujete? My vzali dětskou znakovku jen jako základ, spoustu znaků jsme si vymýšleli sami, resp. dítě si to vymýšlelo pak už samo, první znak se naučil před prvním rokem během 3 minut... Ty dva roky, co nemluvil, nám to usnadnilo spoustu zbytečných nedorozumění...

Každý dítě je nějaký, tak to holt je.

Obavy z autismu jsem měla u všech svých dětí. Máme v rodině autistu a měla jsem z toho nervy v zásadě jsem vyřešila, že do těch třech let nic nepoznáš. Je to hrozný, ale je to tak a nezbývalo než čekat. Tvoje dítě mluví, protože to, co dělá třeba na zvířátka, to jsou slova. Nicméně to, že mluví míň, než je obvyklé a někdy vás nevnímá, může být způsobeno čímkoliv. Může to být úplně normální, ale ani nemusí.

Můj bratr autista třeba měl i jiné neobvyklé věci nad rámec té opožděné mluvy. Třeba vztekle lpěl na rituálech, moc se na lidi neusmíval, když na něj dělali kuk, nereagoval na pokyny typu udělej pápá a nedával moc věci do pusy. Jenže i tohle má každý úplně jinak a dřív než v příslušném věku se to asi nepozná. U něj se to samozřejmě taky zjistilo až později a až potom se ukázalo, že tohle byly příznaky, jenže ty by asi mohl mít i ledaskdo, kdo se vyvíjí standardně. On totiž v tom lpění na rituálech je autista skoro každej malej člověk, akorát někteří z toho nevyrostou. Ve věku, kdy je to normální, se z toho nedá nic usoudit a imho nezbývá než čekat. Řešit to u doktorky klidně můžeš, ale stejně se nic přesně nepotvrdí ani nevyvrátí.

Sally, tohle dobře znám, mám něco podobného doma v klučičím vydání...do první třídy šel s nějakými 17,5 kg tuším...nechat vyhladovět fakt nepomohlo, jenom to zhoršilo, navíc omezený jídelníček na pár jídel pořád dokola apod...postupem času se to trošku lepší, víc jíst začíná teď ve 13...ale pořád ve srovnání s vrstevníky jí jako vrabec, aktuálně má něco přes 160 cm a 41 kg...ale jinak je zdravý, i krev má v pořádku, jednou za čas ji necháváme zkontrolovat, jestli mu něco nechybí...nemocný nebývá téměř vůbec, tak jednou do roka rýma...ale jídlo jde prostě odjakživa tak nějak mimo něj...a i s tím ruchem v jídelně to má podobně, tam se moc v klidu nenají, takže toho sní o dost míň, než doma v klidu, proto už jsme ho taky z jídelny odhlásili a obědvá doma...v restauraci je to někdy taky problém, ale tam se to většinou daří vyřešit tím, že najdeme nějaký tichý kout, nebo stůl někde trochu stranou, kde je víc klidu...

Jestli nejí s vámi, tak to je možná to, co jí brzdí - že jí posadíte do židličky a teď čekáte, co ona předvede... ale děti potřebují svému světu rozumět a vidět, že "u stolu se jí" a že "jí všichni". Pro dítě je fajn, když je "součástí smečky" - součástí dění atd. Někdy ta extra péče je kontraproduktivní, protože je to tlak na dítě i na rodiče (teď se MUSÍ najíst dítě, abychom se POTOM mohli najíst my), místo, aby to plynulo tak nějak že všichni dělají všechno.
A ne, batolata nejsou úplně nejlepší a nejhygieničtější společníci u stolu, ale oni se to stolování naučí nejlíp pozorováním a napodobováním.
A jasně, že si nebudete s dítětem sedat u každého (jeho) jídla, ale třeba snídani a večeři bych viděla alespoň s jedním rodičem.