Diskuze : Hlavní : Máme doma prvňáka

Okolíku, já vůbec... nechávám věci vyvinout se... vlastně jsem nikdy neměla představy nejen o tom, co děti... ale třeba o sobě: žádné vysněné povolání (střídám je), bydlení (nakonec jsem v domku, ale panelák mi vyhovoval desítky let).
Děti chtěly dělat prostě všechno. Keramiku, sporty, nástroje, jazyky, ... syn tak funguje defacto dodnes (je mu 25 let), dcera se vyprofilovala do těch jazyků i profesně, sport rekreačně, ale pokud vím tak výtvarno a hudba aktivně vůbec.

Kat, Monam reagovala na toto:

"Marťasíno, flétna je výborná na dýchání. O to nejde. Jen mě fascinuje to, že to malé 3lete děťátko odvedou někam - neznají učitelky, děti, nezajímá je náplň výuky a "výuky". Ale KROUŽKY ano. Jakože do školky si jdu hrát, ale kroužek je to správné VZDĚLÁVÁNÍ. A údiv, proč by jako ty děti měly být unavené?"

...tedy zřejmě na tu část "nezajímá je náplň výuky a "výuky"

Yuki, mluvíš o ideálním učiteli, který umí a chce s dětmi pracovat dle jejich potřeb a nedělá z toho závody, těch je ale minimum. V reálu to častěji funguje opačně, jakmile dítě trochu vybočuje, má smůlu a už se veze, navíc bez "papíru" není na ně žádná páka, vymlouvají se na kdeco. Já jsem pro opačný postup - jakmile dítě není zcela standardní, tak by na něj učitel měl dostat závazný "návod" a ten podle dozrávání postupně rozvolňovat, aby se dítě zařadilo ideálně do nějakého toho standardu.
Zažila jsem skvělou učitelku v běžné škole, kde by "papír" nebyl potřeba, ovšem pak mizernou učitelku, která jí vystřídala a tam byl velký problém - navenek se tvářila, že nic není problém, ale v reálu to bylo jinak a doporučení z PPP pomohlo alespoň částečně, minimálně k tomu, že vůbec připustila, že dítě nějaké SPU má. Nakonec jsme školu změnili a jsme spokojení dodnes, ta škola se blíží ideálu a dítěti ta škola k něčemu je, nechodí tam jen přežívat.

Divoká Báro, na tohle jsme naráželi od ZŠ po gympl skoro všude. Víš jaký je reálný důvod, proč se to nepíše do testových sešitů?

1. Učitel nechce domů tahat sešity. Je to těžké nosit domů třeba 90 sešitů ze 3 tříd. Nosit to na hadrech je jednodušší. (Náš třídní to řešil, že si předepsal přesně typ sešitu - tenkej...)

2. Musí mít stabilní cyklus práce s těmi sešity. Nemůže dát písemku hned následující hodinu, pokud to neopravil (což mnohde trvalo týden i déle).

3. Což ho může zbavit varianty: "Naštvali jste mě, rozdejte si papíry, napíšeme si písemku."

4. Sešit se může zadrhnout doma, a pak to stejně píšou na hadr. (Zaprvé to náš třídní řešil hned prací navíc domů, zadruhé děti si zvyknou nosit sešit na písemky s sebou. Zatřetí to pak byla povinnost vlepit. Začtvrté, náš učitel prostě chtěl, aby mu vše opravené bylo položeno před hodinou na roh katedry. Dopsané úkoly, práce na víc, nepovinné příklady, dolepené písemky... A hezky pohromadě. Jinak 5 - dneska spíš nějak opravitelné mínus do práce v hodině.)

5. Rodiče daleko častěji přijdou na chyby v opravách písemky. Ale taková zpětná vazba bývá dobrá. Někdy ale se zjistí věci, při nichž by se měl důstojník zastřelit a učitel na si na hlavu svrhnout bystu Amose. Například, že něco učitel naučil úplně blbě, protože to sám nepochopil. Nejhorší bylo, když jsem to musel podruhé vysvětlovat v lístečku a ještě psát odkaz na Khanovu školu...

ona ta nuda je taky důležitá, pokud ji samozřejmě není moc, ale když se dítě neumí nudit ani minutu, je to problém