Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Lepím náhodně k tématu nezvedání neznámých čísel - kopíruju dnešní příspěvek mé oblíbené Městské policie Přerov (já je prostě žeru a taky chci plyšovýho mamuta!)

„Dobrý den, mně se ztratili rodiče.“ To byla věta, kterou pronesl malý druhák, který v doprovodu o hlavu menšího parťáka (vypadali jako miniverze Batmana a Robina) dorazil na služebnu. Toto lakonické prohlášení u strážníků pochopitelně vyvolalo patřičný zájem a jali se zjišťovat, jak se to stalo.
Capart začal vypravovat, že šel ze školní družiny domů, leč tam nikdo nebyl a on nemá klíče od bytu. Usoudil tedy, že rodiče záhadně zmizeli. Netušil, co má dělat, tak ho napadlo, že to budou určitě vědět strážníci, a proto se vydal na služebnu pro radu. Občas si sice nebyl jist odpověďmi, ale v tu chvíli mu zdatně vypomohl kamarád, který o něm jistojistě někdy sepíše memoáry. Ostatně, ve dvou se to lépe táhne a víc hlav víc ví. Následně nastal trochu humbuk, neboť si kluci začali vybírat z nabídnutých reflexních nálepek a bagr tam byl jen jeden. Když se situace uklidnila a oba byli s výběrem spokojeni, pokračovali strážníci ve vyptávání. Klučina jim dal k nahlédnutí žákovskou knížku, kde našli kontakt na jednoho z rodičů. Další pak získali přímo ze školy.
Zatímco se zkoušeli dovolat, probrali s mladým pánem jeho prospěch a domluvili se, že sice na diktátu bude muset trošku zapracovat, ale jinak je to dobrý. Jak samonalezenec, tak i jeho morální podpora se po chvíli na služebně cítili jako doma a bylo potřeba je dostat co nejdříve do mateřských rukou, než ji rozeberou jak domek z Lega. To bylo nějakého brebentění. Hochův otec byl v práci a nějakou dobu by trvalo, než by dorazil, nicméně po opakovaném volání se podařilo spojit s maminkou (aby to nebylo jednoduché, tak nebrala cizí telefonní čísla). Ukázalo se, že je celou dobu doma. Uspávala po obědě nejmladšího potomka, a jak potvrdí asi každý, kdo někdy uspával dítě, usne obvykle nejdřív rodič a pak možná někdy pytel blech.
Strážníci se s ní domluvili, že nemusí nikam běžet, protože klučinu i s kamarádem, který bydlel ve stejném domě, přivezou služebním vozem. Toto sdělení u kluků vyvolalo nefalšovanou radost, která byla navíc okořeněna i plyšovým mamutem, kterého dostali jako odměnu za skvěle zvládnutou prekérní situaci.

já v takovým případech odpovídám co nejabsurdněji, že "máslo je v botníku", "náplň do mýdlenky v sušičce", "tamten svetr v mrazáku" - funguje to dobře, dotyčný pochopí, že věc je tam, co obvykle, jen se o chloupek líp podívat a neočekávat, že se rodič zaktivuje a přijde to podat. Bohužel MM se zaktivovává a donáší, takže mi do toho hází vidle....

Saamajno, v úterý jsem byla v Albertu a tam kromě mikulášských čokolád a adventních kalendářů měli už i vánoční cukroví a dekorace. Kik to samé...8. října mi to přišlo dost ujeté...

"Vanocni cukrovi v rijnu??"

No prej "mela chut a vanocni naladu".

Proc ne, ze jo!

nedávno jsme to zkoušeli na nějaké akci a 10 čísel si pamatuju, 50 "poznám" i když nevidím jméno k nim připojené. A nedovedu si představit vesmír, kde bych nezvedala neznámá čísla. Mám sice číslo klienta, ale může mi volat dalších 30 lidí kolem něj - dodavatelé, odběratelé, úřady...Plus teda jak dělám s dětmi tak 60 dětí na táboře má +- 120 rodičů a prarodičů, furt se něco řeší.