Fren |
|
(3.9.2015 15:19:14) Jde jednoznačně o tzv. syndrom špatné výchovy. Co to je za výchovu,když nechám dítě aby mě bilo nebo příbuzné??! jakmille na mě vztáhne ruku poprvé,řijde velmi výrazné slovní varování,okkamžité chycení za ruku dítěte za účelem aby ustalo v této nežádoucí činnosti a opět varování se vztyčeným prstem. Nebude-li tohoto dbát a bude-li chtít pokračovat v bití,pak už přijde výrazné fyz.upozornění - důrazné plácnutí přes zadek a ruku,atd.
|
Klára | •
|
(3.9.2015 21:24:43) A myslíš, že když dítě za to, že Tě bije plácneš přes zadek nebo přes ruku, že pochopí, že to nemá dělat? Jak mu vysvětlíš, že Ty můžeš a ono ne? V tomto případě fyzický trest podle mě rozhodně nepomáhá. A o syndromu špatné výchovy bych taky rozhodně nemluvila, je to dost odvážné. A pokud máš sama děti, chtěla bych je vidět, zda jsou to učinění andílkové.
|
Elwing |
|
(3.9.2015 22:03:31) Ale houby, to víš, že to pomáhá. Tady tyhle pindy, jakože mu dáváš špatný příklad vymysleli autoři "respektující výchovy", která jaksi taksi moc nefunguje. Holt mu dáš pořádnou ťafku a ono to dál dělat nebude. Dělají to tak i zvířata v přírodě, třeba medvědi.
|
|
Lea | •
|
(3.9.2015 23:11:47) "Jak mu vysvětlíš, že Ty můžeš a ono ne?"
Tady jde ale o to, že už to je odveta za to co udělal předtím on tobě. Oko za oko, s tím já souhlasím. Ty ho taky samozřejmě nemůžeš mlátit jen tak, stejně jako on tebe, ale bránit se je přeci něco jiného, to je v pořádku.
|
|
Klára | •
|
(4.9.2015 8:16:44) Já nepopírám, že svoje dítko taky občas neplácnu a příznivcem respektující výchovy rozhodně nejsem, ale na druhou stranu mi nikdy tady ten odvetný přístup nikdy nefungoval. Ale to je jen můj názor..
|
|
Dana |
|
(4.9.2015 12:26:46) Fren má pravdu, mně se tento postup také osvědčil. Syn mě kousnul, tak jsem ho hned jemně kousla také, chvíli koukal a začal řvát. Syn mě štípnul, tak jsem ho štípla také, stačilo to opakovat dvakrát, třikrát a pochopil, že se to nedělá, že to bolí. Když se spálí o kamna, tak si to také bude pamatovat a příště na ně také nebude sahat.
|
|
Eva | •
|
(5.9.2015 8:39:52) Tak tenhle názor, že nebudu dítě bít, když nechci aby bilo mě nebo jiné lidi, jsem měla taky. Ale jen do té doby než mě začla plácat moje prvorozená 20 měsíční dcerka. Napřed jsem to zkoušela domluvou, odvedením jinam, prostě po dobrém. Dosáhla jsem tak akorát toho, že mě mlátila čím dál víc. Zabrala až stará dobrá vařečka na zadek. Od té doby s tím mlácením přestala.
Ona ta výchova RaR je fajn, ale nesmí se zapomínat při tom vším respektu k dítěti, že také dítě musí respektovat tebe. Pak to může fungovat.
|
|
|
Komar | •
|
(4.9.2015 22:40:11) Z osobní zkušenosti však vím, že i 5-ti měsíční kojenec správně vyhodnotí situaci "akce-reakce". Dcerka v tomto věku, po prořezání prvních zoubků, je nejednou při kojení zatnula velmi usilovně, až jsem zasykla, poté se naše milovaná boubelka rozesmála, zkrátka nová hra. Nicnetušící robátko jsem tehdy /při opakování "její hry"/ v automatismu pleskla přes obnažené stehýnko. Následovalo krátké "uá", chvíle klidu, pak znovu pokus o "hru", lehce jsem ji znovu třepla pro posílení paměťové stopy - a ejhle, tato "hra" se jí přestala líbit a už nikdy nepokračovala. Jiná je otázka dětí s psychickou poruchou příp. poruchou autistického spektra. O rozlišení psychické poruchy dítěte by mělo jít specialistovi na prvním místě, podat rodičům pomocnou - varovnou škálu odchylek chování, které by ji mohly vážně signalizovat a měly by je s dítětem přivést k osobní odborné poradě. Pokud dítě těmito poruchami netrpí, pak se může vinout nekonečná diskuse o výchovných postupech, terminologii,... Netvrdím, že jiné přistupy jsou špatně, ale též bych postupovala tak, aby si dítě uvědomilo, co činí jiným. Není nad názornou zkušenost, nejde tu o trest.
|
|
|