Milá Jitko,
v něčem máte pravdu, v něčem ne - tam asi zapracoval nedostatek zkušenosí s miminkem a kojením. Naše mrně jsem plně kojila 7 měsíců, pak jsem přes den začala dávat postupně zeleninu a pak i čaje. Naše mimino zvyklé na kojení lahev i hrnek s "násoskou" naprosto nedokázalo používat. Je to úplně jiný způsob pití, takže dítku do půl roku bych cokoli jiného než vlastní mléko mohla dávat pouze po lžičkách (nekonečná práce, během které je jídlo nutné několikrát přihřát a čistit pak široké okolí ). Dále pokud vím, drtivá většina matek, které dávaly občas lahev začala vlastní mléko ztrácet. Je to záležitost hormonální, zažily to moje kamarádky a je to i v každé knížce o kojení. A "nepřirozená strava v lahvi" může miminu opravdu ublížit. Předčasné podávání umělého mléka zvyšuje riziko vzniku alergií a atopií a nikdy nevíte, jak zrovna imunita vašeho dítka zareaguje. U miminka, které má k tomuto dispozice, stačí údajně jedno předčasné (prvních 6 - 9 měsíců věku) setkání imunity s vyvolávající cizorodou látkou a máte problémy nejmíň na několik let. To žádná soudná matka dobrovolně neriskne. Všechny matky, které Vám odpovídaly přede mnou, mají pravdu v tom, že kojení je pro mimino bezkonkurenčně nejlepší, pro matku nepředstavitelně praktické a pohodlné a je to opravdu to nejlepší. Pravdu máte ale v tom, že pořád ještě velká část veřejnosti kojení "kdykoli a kdekoli" považuje za nepříjemný a nevhodný exhibicionismus. Každá kojící maminka se občs dostane do situace, že musí něco řešit na úřadech, u lékaře... A taky nechce být první půlrok až rok zavřená doma doslova jako v kleci, (pak už většinou nekojí přes den). Já jsem tyto situace řešila tak, že jsem pochopitelně vyrazila co nejdřív po nakojení abych měla časovou rezervu a na úřadech a v čekárnách prostě požádala ostatní, jestli mě pustí před sebe bez čekání, že spěchám zpátky domů kvůli kojení. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mi někdo řekl, že mám počkat a s dítětem si ke kojení pak dřepnout třeba na schody. Obecná morálka je u nás asi nastavená tak, že lidi spíš ocení moji snahu dát jim na vybranou, jestli obětují trochu vlastního času nebo pak budou koukat na něco, co je možná trapně uvádí do rozpaků. Zřejmě nepobuřovalo veřejné kojení každého z nich, ale nikdo neměl tolik bezcitnosti, aby tvrdě odpálil mladou maminku, která zdvořile žádá o laskavost. Pokud se moje cestování "po venku" přesto protáhlo přes kojení, nedělá mi problém se třeba prodavaček v obchoďáku zeptat, kde je místnost pro matky nebo jiná možnost špetky soukromí. Opravdu málokdy se nesnažili vyjít mi vstříc, většinou mě pustili do prostor, kam zákazník přístup nemá a to už pak nepovažuju za "kojení na veřejnosti". Ale mimo domov jsem kojila opravdu málokdy, skoro vždycky jsem si zorganizovala čas tak, abych se tomu mohla vyhnout, kojit venku pro mě bylo docela hodně nepříjemné. Souhlasila bych s Vámi v tom, že kojení a močení na veřejnosti má kupodivu hodně společného. Obojí je "veskrze přírodní a přirozená věc" která se občas (kojení vždy) musí řešit ihned. A záleží jen na dávce inteligence a slušnosti dotyčné osoby, jak moc hodlá respektovat případně opačné estetické a morální zásady ostatních nebo svoje potřeby strká před nos všech okolo za každou cenu. Opilec rozepne poklopec a je mu všechno jedno. Dost podobně na mě působí maminky, které ostentativně tvrdí, že na jejich odhalené poprsí si taky musí všichni zvyknout. Ty se většinou chovají naprosto jinak než maminka, která mimčo v parku nakojí proto, že má s sebou i starší dítko či děti a skloubit časově a organizačně zájmy několika různě starých dětí je občas nadlidské úsilí, navíc nakojit se dá většinou i decentně bez předvádění kdovíjaké nahoty.