Dobrý den,
přečetla jsem si Váš dotaz a popis Vaší situace a mám pocit, že mi čtete myšlenky. Až na to, že s partnerem nemáme vlastní dítě jsme na tom téměř stejně. I my bychom rádi pomohli některým dětem z dětského domova. Jestli můžeme nebo nemůžeme mít vlastní děti nevíme - zatím jsme neměli důvod to zjišťovat.
Také je mi líto všech párů, které nemohou mít vlastní děti, ale na druhou stranu nemám dojem, že by naše snaha byla také snahou připravit je o šanci být rodiči prostřednictvím adopce. Většina takto postižených párů touží po dítěti malém, bílém, zdravém, pokud možno ještě určitého pohlaví. Na jednu stranu to chápu - která máma by tohle nechtěla, ale na stranu druhou by si u vlastního dítěte takové kolonky parametrů nikdy zaškrtnout nemohli... Nemyslím si, že děti starší, barevné nebo zdravotně postižené mají menší nárok na to, aby také dostaly šanci žít v normální rodině.
Doposud jsem se setkala pouze se dvěma typy názorů. Na jednu stranu jsou to lidé mající vlastní děti, kteří si myslí, že jsme blázni a že bychom si měli pořídit dítě vlastní a ne cizí, o kterém nic nevíme a ze kterého může vyrůst kdoví co. Druhým případem jsou právě lidé, kteří nemohou mít vlastní dítě a berou naši snahu jako akci namířenou proti nim. Obou skupin je mi líto a jsem ráda, že vím, že v tom nejsme sami.
Přeji Vám hodně úspěchů ve snaze o rozšíření Vaší rodiny.