Stěhovali jsme se dvakrát, když jsem byla malá (6 let a 9 let). Problémy se začleněním do kolektivu v nové škole jsem neměla, asi i díky tomu že jsem dost společenský typ. Mě vždy před stěhováním zajímalo, zda s námi může jít i Čumáček (můj pes). Po ujištění rodičů, že Čumáček samozřejmě jde s námi, mi už stěhování bylo fuk.
Pak jsem se stěhovala do Prahy na kolej, pak na chvilku s manželem do podnájmu a pak do "vlastního" - to beru jako krásné stěhování