Moje babička mě v době puberty nabádala, že se nemám nechat obloudit od žádného chlapa moc brzo, že to stejně nestojí za to a vůbec to není pěkný.. :-(. Děda tedy asi nebyl žádný romantik a tenkrát asi nikdo. Vždycky si na ní vzpomenu, když mi někdo přednáší o feminismu. Jsem ráda, že už za takové věci nemusíme bojovat, stačí rozumná domluva (většinou), ale pravda je, že to opravdu trvá generace, než se myšlení lidí změní.
Babička pocházela z vísky, ale svoje druhé dítě rodila v porodnici. Bohužel zemřelo na zápal plic (podle oficiální zprávy - podle neoficiální bylo obětí vražedkyně, která píchala dětem tenké jehličky do hlavičky). Jenže i dnes je těžké z lékařů občas něco vymámit, natož pak za krutého komunisnu, notabene když pocházela z rodiny, která vlastnila pole.. :-(
Díky zkušenostem své babičky si neskutečně vážím života jako takového i zdraví všech blízkých, moc mě ta babička naučila a také si cenním každé maličkosti, protože nic není samozřejmé a neměnné.