Víš, možná právě to "někdy ujedu" znamená, že se jen snažíš chovat nepřirozeně..

Znovu bych zdůraznila, že není možné srovnávat chování dítěte a dospělého..z některých řečí by se zdálo, že dítě, které je bito, samo bije ostatní, protože to považuje za normální, ergo, to , které bito není taky samo nikoho bít nebude..Jak je potom možné, že zrovna tenhle malý (viz příspěvek výše), bije vlastní mámu i tátu (jiná příhoda je z veřejné trampolíny, kde malý nechtěl pochopit, že musí stát ve frontě jako ostatní děti a proto do táty kopal a plival na něj..), dítě, které nikdy nepocítilo štulec?..Řešení, že při takovémhle chování nebude chodit mezi děti skončilo téměř absolutní izolací, prostě nechodili nikam..

Právě u téhle známé bych viděla jak končí výchova extrémem..Otec známé (děda), u kterého všichni bydlí je známý jako velice přísný člověk (děti byly asi hodně trestané), nejspíš pocítil vinu, či co..zkrátka jednoho dne prohlásil, že pokud bude jeho dcera vnuka bít, zmlátí jí za to..

Pokud vím, chystají se teď do svého a s malým plánují návštěvu dětského psychologa (v tom jim samozřejmě držím palce)..

Prostě držet se zlaté střední cesty, ukázat dítěti hranice (i tím štulcem, když zrovna není schopné vnímat jinak), hranice držet (když dítěti oznámím, že za něco dostane a ono pokračuje, tak ho s těžkým srdcem plácnu, i když se mi nechce..)to, je podle mě výchova..

...Proč se obviňovat z té jedné výchovné ťafky, když vím, že to příště udělám zas?..


Myslím, že své děti respektuji a oni respektují mě (i když je občas plácnu). Mám pocit, že to jsou šťastné děti a to je pro mě nejdůležitější..

..No a i medvědice udělí medvíděti štulec, když se žene do nebezpečí..to jen lidi potřebují nad vším tak přemýšlet..