Ono ještě k té lásce rodičů...dřív opravdu byla rodina více o ekonomickém zajištění a méně o citech, ale co jsem měla možnost číst, tak ty matky byly často záměrně tvrdé třeba na dcery, protože věděly, že se s nimi život mazlit nebude a neobstály by, kdyby nebyly přísně vedeny. Četla jsem hodně knížek z období 19 stol. o výchově.

Dnes je to totéž, přizpůsobujeme výchovu danému tempu a nárokům doby. Výchovné přístupy se začínají od revoluce trochu měnit, protože se zjišťuje, že ta bezbřehá výchova nemá dobré výsledky, začíná se tzv. utahovat a jít blíž k výchovnému středu. Jsou statistiky o delikvenci mládeže, o horší úrovní výsledků ve škole... tyto děti mají pak problémy i v práci, nikdo není zvědavý na jejich "výjiměčnost" a nikdo na ně nečeká pokud to nejsou zrovna nějací VŠ vzdělaní odborníci. Musí se potýkat s autoritami někde v dělnických profesích a je to pro ně těžké se smířit s tím, že patří k běžnému průměru a musí "poslouchat".