Verčo,
sama jsem porodila na obilnaku holčičku v 27.týdnu,která vážila 1180g.Na jipce i odd.12 jsem byla velmi spokojena s péčí o své dítě a informace o jejím stavu jsem dostávala každý den,a zpočátku vzhledem ke kritickému stavu /několik dnů byla napojena na dýchací přístroj a spoustu dalších hadiček/ i několikrát denně.Moje Lucinka dostávala léky na uklidnění,a proto když už si konečně dýchala sama i bez dýchacího přístroje jsem byla ráda ,že dostala dudlík a nemusela opět dostávat léky.Co se týká oddělení 12- z časopisů jsem byla doslova zblblá o kojení a neuvědomila jsem si jaký rozdíl je mezi donošem a nedonošem.Lucinka měla 1450g a kyslík v inkubátoru a já vyžadovala kojení i přes varování lékaře i sester,že je lepší ještě počkat.Nakonec jsem si kojení vymohla,lékařka i sestra u mě stáli.Byl to pro mě nejhorší den v mém životě a Lucince jsem udělala to nejhorší co jsem mohla.Po mém pokusu o kojení skončila Lucinka opět na jipce na dýchacím přístroji.Dnes bych poslouchala rady lékaře a sester,protože mají zkušenosti s péčí o tyto děti a neposlouchala bych rady z časopisů a ostatních maminek,protože každé dítě je jiné.
Tak jako Vy,Verčo,jsem byla vynervovaná a informace jsem v prvních dnech téměř nevnímala, a proto mi některé informace unikaly.
Co se týče hyg.potřeb-nikdo je po mě nevyžadoval,pouze když budu chtít tak mohu donest jednorázové pleny.Bylo to to jediné,kromě odstříkávání mléka,co jsem pro ni v té chvíli mohla udělat a chtěla udělat.Také jsem chtěla jít na hostinský pokoj,ale bylo mi to umožněno až před propuštěním domů,abych se o ni naučila postupně starat.Dnes chápu,že jsem nemohla být s Lucinkou celou dobu,protože takových miminek je hodně a maminky se musí vystřídat,doba před propuštěním je nejvhodnější.V době ,kdy jsem na Lucinku doma čekala,jsem si vše nachystala a nevědomky jsem nabírala sílu na další etapu našeho života.
Dnes jsme s Lucinkou doma a je to velká zátěž pro celou rodinu.S Lucinkou jezdíme do neonatologické poradny,k psychologovi, na oční,na neurologii,na plicní,na rehabilitaci- několikrát denně cvičíme,,špatně jí,špatně spí.Péče o Lucku mi zabere veškerý čas,ale přesto jsem Obilňáku za její záchranu vděčná a nikdy by mě nenapadlo si na ně stěžovat a ještě k tomu na internetu.