Docela mě zaráží, kolik přátelství se rozpadlo kvůli dětem... Jsem na tom stejně - medávno jsem se definitivně pohádala s kamarádkou, s kterou jsme se přátelily od druhé třídy ZŠ!!
Všechno se to začalo měnit, když se nám narodily měsíc po sobě děti. Jí holčička a mě chlapeček. Nebyla tak přímočará, jako kamarádka autorky článku, ale začala mě dávat při každém setkání najevo, jaká je ona dobrá matka a já ta špatná. Ona obléká své dítě dobře - rozuměj je zpocené horkem, kdežto mému chudáčkovi je určitě strašná zima (samozřejmě je mu akorát, není jenom zpocený). Pokud jdeme ven, svačinu bere zásadně i pro moje děti, protože já bych mohla zapomenout (samozřejmě pro ně vždy jídlo mám), ale zapomenu většinou nějakou drobnost - vlhčené ubrousky, plínku, kapesníčky... ona má vždycky všechno... A to nemluvím o hračkách, DVD filmech atd. Ti moji chudáčci mají tak málo hraček, že musí vždycky se svou dcerou vybírat, s čím už si nehrajje a donést to těm mým nebožátkům... Jo, číše trpělivosti přetekla. Po 25 letech kamarádství skončilo.

Nejste některá hrozná matka náhodou z Brna??

Gábina