Tak abych to za sebe shrnula (bez ohledu na to, kdo byl komu nadřízený a podřízený a kdo koho mohl/nemohl zavolat atd.). Pokud jako těhotná jdu do porodnice na předporodní "kukandu", nejde mi pochopitelně jen o to vidět, v jaké barvě tam mají kachlíčky a jestli je u porodního sálu záchod, nebo je přes chodbu. Sice i to je důležité, ale pro mě osobně je tedy nesrovnatelně důležitější,jak ta porodnice ve vztahu ke svým klientkám funguje a jak se tam ke mně budou lékaři, sestry a další personál chovat.

A tyto parametry se bezpochyby velmi dobře projeví právě v momentě, kdy zkusím nějaký ten "nadstandardní" požadavek (ne, že by teda, dle mého, nahlédnutí do prázdného porodního sálu v momentě, kdy není na oddělení fofr, byla zas taková bojovka). Tam se pak velmi dobře ukazuje, jaká je v uvedeném zařízení ochota a schopnost vycházet přáním klientů vstříc.

Pokud bych s porodnicí udělala podobnou zkušenost, jako autorka (a to už počínaje tím prvním telefonátem s vrchní), měla bych celkem jasno. Do toho bych prostě nešla, a je jedno, jestli neúspěch byl v tu chvíli způsoben neochotou přítomného personálu, špatnou komunikací, strachem z autoritářské vrchní sestry nebo nesmyslně nastavenými směrnicemi oddělení.