Moc hezký článek a pěkně zformulován. Také si myslím, že není nic špatného na tom, když dítě zvládne číst před nástupem do školy. A abych řekla pravdu, ani moc nechápu to tvrzení o tom, že se pak dítě ve škole nudí - ať už od učitelů, či od bývalých žáků, co tvrdí, že se skutečně nudili. Domnívám se, že za tím totiž není schopnost číst, ale možná prostě jen fakt, že je škola nebavila... Já sama jsem uměla číst a relativně šikovně počítat (jednoduché sčítací příklady) taky už před nástupem do školy - a neřekla bych, že to bylo mým výrazným nadáním (v dalších ročnících jsem sice mívala také jedničky, ale úplně stejně jako spousta mých spolužáků a žádné extra nadání se určitě neprojevovalo), prostě mě to jen jako malou začalo brzo zajímat a nebylo by v silách rodičů mně v to zabránit. V první třídě jsem se nikdy nenudila a hodiny čtení mě bavily, i když jsem nemusela složitě přelouskávat Ema má mísu - jednoduše jsme měli skvělou paní učitelku, která tomu, kdo už uměl, často dala nějaký úkol "navíc", co ho zabavil (a to jsem chodila do první třídy před 27 lety! Je to prostě jen o lidech, ne o době). A když nedala, tak jsem vždycky napnutě poslouchala spolužáka, co byl vyvolaný na čtení, jestli to nebude kazit, abych se mohla aktivně hlásit a opravovat Prostě šprtka ))) Čeština mi taky nikdy nedělala sebemenší problém (jak tu někteří psali a přičítali to zřejmě rané schopnosti číst a nudě ve škole), naopak vždycky mě moc bavila a nakonec jsem ji i vystudovala. Takže mě čtení v předškolním věku dalo jen to, že jsem si jako dítě přečetla sama o pár knížek víc, a nevzalo mi vůbec nic.
Moje dcera ještě nemá tři roky, ale její největší zábavou je poznávání písmenek a číslic - nijak jsme ji k tomu cíleně nevedli, prostě začala sama a stále mi nosí ukazovat různá písmena a číslice a ptá se, co to je za písmeno a co za číslo a samozřejmě jich už několik umí sama rozpoznat. Nikdy by mě nenapadlo ji v tom bránit - když ji to zajímá, ať to ví, A neočekávám kvůli tomu žádné problémy ve škole