Díky za povzbuzení.Souhlasím,že to není jen o jídle a o tom,že by mi někdo řekl,že bych měla zhubnout,protože jsem na gymnastku tlustá(v té době jsem měla při výšce 168 cm,50 kg).V rodině totiž byly neustálé hádky,otec alkoholik...Dotáhla jsem to na necelých 40 kg,ale to už se mi často točila hlava,výkonnost šla do háje.Až mi jedna holka z oddílu poradila to zvracení.Nebudeš se muset dohadovat s rodiči kvůli jídlu,je to vlastně strašně jednoduché,můžeš sníst co chceš a přitom nestloustneš.Po roce zvracení jsem stejně musela skončit-problémy s klouby(zákaz cvičení od lékaře),častá nemocnost,stálá únava.Jakmile jsem přestala cvičit,tak šla kila nahoru(když jsem s gymnastikou končila,tak jsem vážila 48 kg).A přestože jsem stále zvracela,dotáhla jsem váhu postupně na 62kg(to mi bylo kolem 17 let).Poznámky od otce a mých bratrů byly hrozné,nežer tolik,seš jak prase,nikdo s tebou nebude chtít chodit....V té době už o mém zvracení věděla má mamka,která mě od té chvíle hlídala,takže jsem nemohla jít hned zvracet a jídlo se mezitím stihlo častečně strávit.Možná jsem tak rychle přibírala i díky tomu,že jsem brala hormony,protože jsem stále nemenstruovala.Bohužel jsem však pomoc odborníka nevyhledala a začala jsem střídat období omezování se v jídle s bulímií.(Kromě tedy té doby,co jsem byla těhotná.)
Nejhorší je pro mne vždy období od února do konce března.

Tuším,že by mi v té době pomohla antidepresiva,ale bojím se,že po nich přiberu.Váhu si pořád hlídám a snažím se vypadat dobře.Je mi 33 let a teď měřím 172 cm a vážím kolem 58 kg(což jsem zjistila,že je pro mne optimum).Cvičím,jím menší porce a častěji,ale stejně mám období(hlavně tedy ta předjarní a když se nahromadí více starostí)kdy opět začnu se zvracením.
Přiberu po antidepresivech,anebo tomu tak není?