Dřív jsem si myslela, že ten cit prostě přijde narozením dítěte. Díky sousedům jsem změnila názor. On dítě chtěl, ona ne. Taky si říkala, že v 34 letech už tak lehce neotěhotní. Dnes mají 7-letého kluka. A je mi líto všech třech. Ona dítě nechtěla, byla s ním doma 3 roky a péči o něj vnímala jako nutnost. Na RD nemohl zůstat otec, protože ona má zaměstnání, které je sice velice důležité, bohužel v naší zemi podřadně placené. Teď je v práci od rána do večera, jen aby se vyhnula práci okolo dítěte. Jak sama říká, je ráda, že má práci, kdy na ní občas vyjde i víkend. Jako člověk v žádném případě není zlá, naopak. Ví, že udělala chybu a dítě mít neměla, je nešťastná. Jejich kluk už si taky něco začíná uvědomovat, že je něco jinak, než by mělo být. A otce mrzí, že nemá takovou rodinu jako si přál. Prostě díky nim jsem změnila názor a myslím, že děti by měly přijít teprve až když po nich oba rodiče touží.