psychologu, mám zrovna možnost sledovat, jak se se separační úzkostí vyrovnává moje desetiměsíční. Volně se potuluje po bytě, hraje si, rabuje šuplíky ... a pak ji to najednou chytne, a šupšupšup přileze ke mně pochovat. Nebo je se mnou, zaslechne z dětského pokoje sestry, vydá se tam. Na chodbě se zastaví, otočí, nakoukne, zda jsem ještě na stejném místě, otočí se a pokračuje do pokojíčku. Nemusím od ní chodit na hodiny pryč, aby si tu separaci a vyrovnávání se s ní trénovala, zjevně si to ošefuje postupně sama.
Předchozí