Na těhotenství i porod jsem se pečlivě připravovala a manžel mi v tom pomáhal.Kupovala jsem si různé časopisy a knížky pro maminky a dost mi poradily.Přes internet jsem si vybírala porodnici a jelikož v městě kde žiji je nemocnice na kterou je jenom samá kritika,jsem byla ochotná rodit kdekoliv,jenom aby to splňovalo mé požadavky.Nakonec jsem se pro jednu takovou rozhodla.Na den otevřených dveří jsme se s manželem jeli na tu porodnici podívat,abych se s tím prostředím seznámila.Nebylo to blízko a proto jsem na předporodní kurzy nechodila,ale domluvila jsem se s jednou velice ochotnou vrchní sestrou jestli by mě stručně neseznámila s tím, jak bude asi porod vypadat.Bylo mi řečeno,že dítě dostanu hned po porodu k prsu,že manžel může být celou dobu u mně a že epidurál můžu dostat kolikrát budu chtít,ale většinou stačí na 3krát.I přes veškerý strach z prvního porodu jsem byla ráda,jakou porodnici jsem si vybrala.Když nastal ten den,tak v době kdy mě vyšetřovali a dělali ozvy dítětě,můj manžel musel 2hodiny sedět na chodbě.Na konec ho za mnou pustili a já jsem byla hrozně ráda,že ho u sebe mám.Už když jsme příjeli do porodnice jsem měla takové bolesti,že jsem myslela,že mi doktorka řekne,že půjdu zachvilku rodit,ale byla jsem otevřená jenom na 1cm.Sama se divila,že už mám kontrakce po tak krátkých intervalech.Nechali mě tak a poslali i s manželem na pokoj,kde jsem si měla počkat než se otevřu.Tak po dvou hodinách za mnou doktorka chodila a říkala,že se vůbec neotevírám.Asi po 12hodinách v silných bolestech jsem byla otevřená na 3cm.Vyloženě jsem je prosila,jestli by mi nemohli dát epidurál,ale pořád se k tomu nikdo neměl a bylo mi řečeno,že je to zbytečné.Po naléhaní mého manžela mi ho nakonec dali a já jsem hodinu a půl měla opravdu klid.Ale ty stejné bolesti,ne-li ještě větší se zase vrátily.Myslela jsem si,že porod zvládnu,že budu statečná a nebudu řvát jako nějaká hysterka,ale zklamala jsem sama sebe.A nejvíc ze všeho mě nakonec mrzelo,že to všechno se mnou musel manžel prožít a všechno to viděl.Po několika hodinách jsem prosila o další epidurál.Prý už ale žádný dostat nemůžu.Přišla doktorka,propíchla mi vodu a já jsem si musela jít lehnou a zase čekat.Po 25hodinách jsem byla otevřená jenom na 5cm.Doktorka sama viděla,že už nebudu mít sílu na to abych ještě porodila dítě a že to samo ani nepůjde a rozhodla se pro císařský řez.Přešla jsem teda na operační sál a anesteziolog mi měl dát znovu epidurál.Měla jsem mít umrtvený jenom spodek,abych mohla být při vědomí a i u císařského řezu vidět,jak dítě příjde na svět.Manžel byl se mnou a tak jsem byla v klidu,ale anesteziolog mi toho dal asi víc a umrtvil mě od krku dolů.Jsem astmatik a tím že mě umrtvil skoro celou,se mi stáhly plíce a já jsem cítila,že nemůžu dýchat.Říkala jsem,že se mi špatně dýchá,ale doktor oznámil,že se mi nemůže špatně dýchat.Já jsem vážně lapala po dechu a myslela jsem,že se mi to jenom zdá.Začalo se mi toči v hlavě a viděla jsem zatměně a rozmazaně jen ty obrovské světla nademnou.Slyšela jsem ještě doktora jak se ptá,na co jsem alergická,ale já jsem nebyla schopná vydat hlásku.Manžel odpověděl za mě,ale doktor zařval,že se ptal mě.Když uviděl,že už nereaguji,nasadil mi kyslík.Dotýkal se mě prstem a ptal se jestli to cítím,ale já jsem už necítila nic.Nevím co se stalo potom,ale jediné co si pamatuji bylo,jak mě probírali a říkali. "Maminko podívejte se,máte krásného chlapečka." Co se stalo potom opět nevím,ale probudila jsem se až na pokoji na všelijakých hadičkách a vedle mě byl můj manžel.Ještě několik hodin jsem necítila celé tělo a musela jsem si vyloženě vyprosit,aby mi donesli alespon ukázat syna.Sny a představy o tom,jak bude porod vypadat jsou na nic,protože realita je úplně jiná.Dnes je to 10měsícu po téhle zkušenosti a ještě 3měsíce po porodu se mi o tom zdálo,ale když vidím jak se na mě moje zlatičko směje,jsem ráda že ho mám,ať už na svět přišlo jakkoliv,je tady.Tady se mnou a s tátou.A ještě něco.... moc bych chtěla poděkovat svému manželovi,protože bez něj by to bylo mnohem horší.Děkuji.