Souhlas, taky jsem měla pocit, že jsem si druhé dítě neodpracovala a trvalo mi hodně dlouho než jsem se s tím srovnala. První dítě jsem porodila normálně, ale po té jsem měla velké komplikace a domů jsme šli až po 3 týdnech. Při druhém mi gynekolog řekl, že se to může opakovat, ale taky nemusí. Švagrová je porodní asistentka, tak to konzultovala s dr., která mě propouštěla a ta řekla, že rozhodně císař. Přesto mě při příjmu porodní asistentka přemlouvala, jestli to nechci zkusit vaginálně. Nakonec by na císaře stejně došlo, dr. se nelíbili monitory a UTZ a honem jsme šupajdili na sál. Ležela jsem na JIPce, všem nosili děti, jen já nevěděla co je s dcerou, nakonec se nade mnou smilovala sestřička a poslala za mnou dr., který mi sdělil, že je sice na JIP a musí jí pomáhat s dýcháním, ale jinak je v pořádku. Možná kdybych nerodila císařem, dýchala by bez problémů, ale možná by tady taky nebyla. Takže díky za císaře, ale dobrovolně rozhodně ne.