Mám zkušenost s oběma porody.Poprvé spontánně, bohužel s komplikacemi,porod už postoupil tak daleko, že nebylo možné udělat císaře.Takže kleště, deseticentimetrový nástřih a posléze skoro padesát stehů
léky proti bolestem mě cpali týden, skoro jsem nechodila, všechno jídlo mi museli mlít kvůli chození "na velkou".Sedět jsem nemohla ještě asi další měsíc a bolesti jsem měla skoro rok
Podruhé jsem rodila plánovaným císařem.Strašlivě jsem se porodu bála a byla jsem š´tastná jako blecha, když tentokrát doktoři uznali, že s mojí úzkou pánví veliké dítě normálně neporodím.MMCH- tohle věděli už u prvního porodu, ale dozvěděla jsem se:"Jste mladá, zdravá, to dáte, maminko"
Byla to skutečně brnkačka si určený den dojít bez bolestí na porodní sál, během operace vtipkovat s personálem, pomuchlat si miminko a šup na JIP.Mimi mi nosili každé tři hodiny na kojení, bolesti jsem díky opiátům neměla.Druhý den přesun na normální pokoj, stále bez dítěte, bolesti mírné, ale snesitelné a od třetího dne jsem měla malého u sebe a byla jsem schopná se o něj postarat.Asi čtrnáct dní byl problém třeba zvedat věci ze země nebo najíždět kočárem na obrubník- prostě pohyby, co zapojují břišní svaly, ale oproti prvnímu porodu to byla procházka růžovým sadem.Jen teda ve mě zůstal pocit, že jsem k miminku přišla trochu lacino, že jsem si ho"neodpracovala"....