Ahoj Andurino,
když jsem to četla, tak jako bych četla sama o sobě asi před 15 lety
Byla jsem v naprosto stejné situaci jako ty - bylo mi 21 let, ale - byla jsem na začátku čtvťáku, seznámila jsem se s manželem, chodili jsme spolu, a on je dokonce o 17 let starší!!! Na mě vyloženě tak brzo ještě nepřicházela ta touha o mimčo, ale kolikrát mě napadlo to stejné jako tebe - aby naše děti jednou neměly "starého" tatínka apodobně....¨
Ale do mimča při VŠ jsem jít nechtěla, dodělat VŠ, diplomku a to všechno okolo byl záběr a byla jsem ráda, že jsem nemusela řešit do toho mimčo, i když kolikrát jsem už taky s tím chtěla "seknout" a věnovat se maximálně partnerovi, ale říkám - už jsem byla ve čtvrťáku, tak jsem ty 2 roky dodělala - a jsem teda zpětně moc ráda, že i partner mě netlačil, abychom se vzali, měli dítě apodobně a nechal mě v klidu študýrovat - i když je o tolik let starší.
No, tak ti můžu s odstupem let napsat, jak to dopadlo u nás - řekla bych tak naprosto v klidu. Dostudovala jsem, našla si práci, pak jsme se vzali, nejdřív jsme si trochu spravili bydlení a teprve potom šli do prvního mimča - první syn se narodil v mých 27 letech, manželovi už bylo 43. Měli jsme štěstí - otěhotněla jsem asi po 4 měsících snažení, takže pohoda - krásná tříletá první mateřská.
Pak jsem se vrátila zpět do práce, drželi mi místo, no a po dalších asi 3 letech v práci jsme pořídili pro prvního synka brášku - a to hned napoprvé!! a to mi bylo "už" 34 a manželovi 50, když se druhý narodil a teď jsem s ním opět na mateřské. Ale nemám nějak pocit ohledně příliš "starého" tatínka, myslím, že někdy to vyjde nastejno s těmi dětmi
Těžko ti poradit - říkáš, že seš teprve v prváku....já osobně (opravdu pouze osobně) - bych počkala, dodělala vysokou, u toho užívala prázdnin, partnera, dovolenou, cesty.....ono jak pak přijdou děti, tak to hned nejde, než se vypiplou....aspoň teda tak to vnímám já.
Vím, že člověk si x-krát klade otázku - "jestli se mi podaří otěhotnět, když počkám x-let", "nebude lepší sehnat si nejdřív práci", "a co nejdřív vyřešit bydlení" atakdále...., to všechno jsem si kladla x-krát já, když jsme spolu chodili, ale potom jsem to prostě nechala plynout, nic neuspěchávala, a ono se to vyřešilo samo.
Nečetla jsem ostatní, ale určitě jsou holky, které při VŠ mimčo zvládly (ono to jinak ani nejde, když to přijde, že....) a některé taky počkaly, až dostudují.
Hlavně aby ti to vyšlo, jak si přeješ a bylas se svým životem spokojená - to ti přeju ze všeho nejvíc