No vidíš a takhle nějak to vidím i já...fakt je, že studium mě moc nebaví...nikdy jsem nebyla typický studijní typ. výhodou je, že máme vlastní dům se zahradou a vedle domu ještě penzion - můj sen je dát ho do kupy a znovuotevřít cukrárnu , z čehož moje mami úplně šílí Ale pořád máme nějakou jistotu. jak už jsem psala výš, přítel pracuje doma (a to jen když se mu chce), defakto mě teď na studiích živí. musím se sama sobě smát, jelikož ještě před dvěma lety bych o dětech nemohla ani slyšet, ale teď, když cítím tu pevnou půdu pod nohama, když vím, že mám po svém boku too nejlepšího chlapa pod sluncem (samozřejmě kromě těch ostatních báječných manželů a přítelů jiných slečen a dam) mám chuť založit rodinu a dávat tu radost a lásku ktrá ze mě teď vyloženě prýští, taky někomu jinému.
Několikrát mě i napadlo, že by se vůbec nic nestalo, kdybych se na školu vyprdla a žila si tak jak cítím, ne tak jak myslím...