Ještě jednou dnes zdravím všechny dobré lidi,
a ještě jednou moc děkuji za Vaše rady a názory...

Dnes jsme s manželkou strávili opravdu krásné odpoledne - byli jsme na takovém malém výletě, večer si uvařili společně večeři a teď si zalezeme spolu a budeme koukat nějaký film...

Možná jsem masochistický psychopat, potrefený paranoiou, ale rozhodl jsem k následujícím krokům:

1) Manželku budu konfrontovat s důkazy a řeknu jí, ať si vybere, co chce dělat, že já jí zkusím dát tu druhou šanci. Ale pokud zjistím, že se to opakuje, bude to definitivní konec...
Řeknu, že život půjde chvíli plně podle mě a slušně ji požádám, aby mě nějakým způsobem dokázala, že to nepokračuje - např. dobrovolným ukázáním výpisů ( i když cest ke komunikaci může být více, já vím, ale uvidíme...)
Taky jí řeknu, že bude muset počítat s mojí větší zvědavostí a ostražitostí, takže budu mít občas divné otázky, které mám už i teď, ale zatím to jde...
Miminko zatím odložíme na později... :-(

2) Promluvím si s ním a řeknu mu, co si o něm myslím a že to nebudu na pracovišti řešit, že jsme od teď úhlavní nepřátelé a budu-li mít někdy šanci, "tak mu to bez svědků někde vrátím". V práci se budeme muset na oko bavit, ale z pochopitelných důvodů to nebudeme rozmazávat a totéž očekávám od něj.
Řeknu mu, že to jeho manželce sdělovat nehodlám (aspoň zatím ne), ale jakmile se to zopakuje nebo se přiblíží k mojí rodině, normálně půjdu a vyříkáme si to všichni i s ní...

3) Ostatní pžíbuzenstvo (tchánovce, aj.) z toho zatím vynecháme...

Uvidím, jak to půjde. Třeba to moje žena vzdá hend po těch důkazech, ale myslím si, že toto, co jsem natínil je férová cesta pro všechny strany, za kterou se nemusím stydět a budu mít sám před sebou tvář, že jsem ze sebe nenechal dělat ořezovátko...

Držte mi, prosím, palce a třeba Vás budu informovat o "šťastnějším" konci...