Mám synka 2,5roku. U nás má období vzdoru také. Jenže nejen stylem zkoušení. To už máme tak nějak za sebou. Ale poslední půl rok máme hysteráky(někdy je to tím, že je unavený, hladový apod.-to je první co zajišťuji). Jak řešit tyto situace. Např.
Jdeme s kamarádkou a její tříletou dcerkou ven, zastavíme se v krámu pro rohlíky. V krámu je dětský koutek(nehlídací). Deset minutsi hrají, přijde chlapeček a přinese si dětskou sek.na trávu a půjčí jí kamarádky dcerce. Můj synek se na ní vrhne a bere jí. Řvou, tak přijdu, chytím ručičku a vysvětluji, že teď jí má Eliška, že až si pohraje, tak jí půjčí. On brečí a řve chci to chci to chci to... v podstatě mě ani neposlouchá. Po 20ti minutách vysvětlování a odtrhávání od Elišky mu řeknu, že teda půjdeme pryč. On řve dál, to chci... Když ho odnesu z koutku, že mu nazuji boty, tak kope, že ne a pokračuje ve svém: to chci... a ukazuje na sekačku a snaží se utéct zpět do koutku. Venku 16st., takže bunda, boty, čepice musí prostě mít. Nepustím ho, držím pevně na lavičce u koutku a on ječí jak pavián. Snažím se ho oblíknout, kope, celej se počůrá, nudle až na triku.
Jak by jste pokračovali dál? Když ho chci obejmout, tak se se mnou pere, to fakt nepomáhá.
Takže prostě dostal na zadek asi tak 5x během dalších 20ti minut, protože jsem se snažila na něj všechno obléknout. Jelikož si chtěl rozvázat boty(udělala jsem uzel,tak to nešlo), rozepnout bundu, sundaval čepici, tak jsem prostě hrozila, že pokud to udělá, dostane na zadek a opravdu vždy musel dostal. Pak jsem ho chytla za ruku, to zhadrovatěl a odcházeli jsme. Podotýkám, že mám ještě synka 3měsíce a naštěstí během těchto 45ti minut spinkal, protože ta kamarádka cloumala s kočárkem a na zpáteční cestě mi vezla malýho kolo. Jinak nevím, jak by jsme se dostali vůbec domů. On je prostě držák a když se sekne, tak se sekne. Přestal až skoro u baráku a to už jen fňukal. Takže u nás to prostě jinak nejde. Sama kamarádka řekla, že takovýhle paličatý a sekací se dítko ještě neviděla a že opravdu by to řešila naplácáním na zadek.
Co se týká pohledů ostatních na naše "nevychované" dítko, to už neřešim a když píšu 45minut, tak opravdu myslím 45minut. Někdo má tendenci zveličovat, ale tohle tak opravdu je.