Právě, že do roka to byl andílek, sám si vyhrál pod hrazdikou, skoro vůbec neplakal, jen když měl hlad. Co začal chodit, tak to začalo. Nejprve válení se po zemi a v různých variacích se to takto táhne už rok. Pak se přestal válet, začal se urážet a nyní toto. A nepomůže ani to, že ho vezmu a zavřu do pokoje. Jen ho v pokoji pustím za ruku, běží zpět a visí třeba na lednici, kam jsem tu danou věc dala.
Přitom je to jinak zlatíčko, je vnímavej, všechno mi odkýve, jako že rozumí, že už toho chlapečka strkat nebude apod a když to nastane, nezabere prostě nic. Těch situací je hrozně moc. Třeba ráno vstaneme v půl sedmé, abych s dětma vyjela k doktorovi, kde mám být v osm. On zarputile nechce převlíknout pyžamo, až dostane hysterák, že ho násilím převlékám a na rameni táhnu do auta(kde se mi většinou počůrá, což už jsem taky zvyklá).
Na hřišti si usmyslel, že bude čůrat na tabuli(na křídy) a že jinde prostě ne. Tak jsme okolním maminkám zahráli půl hodinové divadlo, kdy při každém svléknutí slipů před tabulí dostal jednu přes zadek. Když jsem ho lákala ke stromu, to ho nezajímalo. I jsou zkoušela nalákat když jsem potřebovala někam jít třeba na bonbony co má rád, ale taky to nepomáhá. Prostě palice.
Ještě že druhé dítko je hodné, představa, že ještě do toho pláče on, tak jsem v blázinci.
I zkouší občas(fakt vyjímečně, protože to oplatím) plácnout mě.
Ale mám docela trpělivost, takže na něj nekřičím, fakt jen vyjímečně. Opakuji si, že prostě to JEDNOU přejde.