jedno z mých dětí šlo z ped. psych. poradny s posudkem - inteligence v horním pásmu vysokého nadprůměru. Nyní je premiant na výběrové škole. Kroužků by chtěl a zvládnul taky plná odpoledne, obzvláště vždycky v září by se nejraději přihlásil všude. Ale to proboha dítě, chytré, ale nemá chybí mu schopnost realistického odhadu - jo, chodil by tam, odchodil to, rozvinul se všestranně, ale já vidím, jak jemu i podobným dětem kolem něho chybí možnost svobodně se vyřádit, nebo naopak zalézt někam s knížkou, jít jen tak ven s kamarádem, nebo prostě dělat co je v TU chvíli napadne a ne nějakou předem určenou aktivitu, pro kterou se rozhodli, rosiče to zaplatili a ted už není mnoho cest jak z toho. Když teda píšeš o "daru od pánaboha" (já to tak nevnímám, jsou jiné dary od pánaboha, IQ tam nepočítám) , tak proč by měli tyhle děti mít od dětství program nabitý jak manažer? Je dost velká šance , že hodně z nich jednou v dospělosti bude mít náročná povolání a dost si užijou života, kdy skoro nebudou mít chvilku být SAMI SE SEBOU.

Můžete mi PROSÍM, někdo vysvětlit, proč útok na dnešní syndrom překroužkovanosti berete jako útok osobní a pomalu jako dehonestaci vlastní ratolesti?