Já začínala VŠ s dvěma dětma, které už byly v podstatě samostatné a hlavně nekojené. Na konci prvního ročníku jsem neplánovaně otěhotněla potřetí a zimní zkouškové druhého ročníku mi vyšlo akorát do šestinedělí, takže jsem poslední zápočet v semestru dělala dva dny před porodem a první zkoušku už 14 dní po porodu. To ještě nebylo tak hrozný.
Blbý byl další semestr, kdy jsem kojila několikaměsíční dítě a zároveň měla školu (studuju dálkově, tj. každé tři týdny dva-tři dny ve škole od rána do večera, 12 hodin v kuse). Takže skloubit přednášky s nepředvídatelným kojencem, u kterýho se nedalo dopředu vychytat, kdy dostane hlad (nenávidím kojení podle hodin a na UM jsem mimino rozhodně převádět nechtěla) a který odmítal odstříkané MM z lahve a i jakýkoliv dudlík na uklidnění byl docela záhul.
Většinou to vypadalo tak, že jsem nakojila mimi, došla do školy, seděla deset minut na přednášce, odvolala mě babička, že dítě má hlad, doběhla jsem k ní (bydlí naštěstí nedaleko školy), nakojila jsem, mimi usnulo, doběhla jsem zpět do školy, seděla dvacet minut, odvolala mě babička atd., tak to šlo celý, celičký den. Takže co mě by nejvíc usnadnilo školu v tu chvíli by byla nějaká herna pro děti ve škole nebo odpočinková místnost, kde by mohla babička hlídat děti a mě by se tam líp odbíhalo na kojení (kromě mimina hlídala i dvě starší děti).
Ale jo, nakonec to klaplo, letní zkouškový už mám taky za sebou a na podzim už bude mimino starší a třeba si dá i nějakej příkrm kromě prsa.