Já jsem studovala napřed při práci a poslední ročník a diplomku při dítěti. Snazší mi to přišlo s dítětem - z práce chodit na semináře se prostě nedalo, s dítěte se to dalo v pohodě a pravidleně. ALE - měla jsem pohodový kojený spavý tichý dítě. Jak zavrněl, šupla jsem ho pod triko, napil se, usnul, dala jsem do kočárku, často si nikdo skoro ani nevšimnul, že jsem malýho nakojila a on usnul.

U odpoledního semináře mi pomáhalo, že pár lidí, co čekávalo na další seminář po nás, mi mimono bralo ven na kočíkování, to byla velká pomoc.

Měla jsem sešťouchaný všechny semináře do 2 dnů, takže jsme trávili ve škole čas od 9 do 18, s 2 hodinovou pauzou na oběd, abychom to oba měli v klidu.

Diplomku jsem psala za asistence mojí mamky, která mi dítko přes den hlídala a já seděla zavřená v pokoji a psala diplomku a pak se učila na státnice. Bez tohoto servisu si to nedokážu představit. (jo, do toho jsem už zase i pracovala, malýmu bylo u státnic 2 roky).

Bojovala jsem s nemocema - nechtěla jsem 5 měsíční mimčo brát do školky v období podzimních chřipek... Učení bylo šílený a po nocích (nastupovala jsem na ŽL zpět do práce v 5 měsícíh u syna). Psaní seminárek katastrofa, protože v noci už jsem se soustředit nemohla a přes den mi trvalo dlouho, než jsem se dostala k tématu, přeladila a začala psát... a dítko se vzbudilo :-/. Pomohla by mi možnost jít do studovny, kde by byl hlídací koutek. Takhle jsem si "kradla" Klementinum alespoň v podvečer, kdy jsem jezdila za mužem do práce, předala mu dítě a šla do studovny alespoň na 2 hodiny.

Studiu s dítětem nebyla jenom moje záležitost, ale celé rodiny, bez jejich podpory a aktivní účasti bych to nezvládla. A být druhé dítě první, nezvládla bych to vůbec - tak živé a vokální dítě, neusínající u kojení, by na semináři nikdo nestrpěl .

Mmch - u nás byla úžasná i podpora kantorů, nikdo mě s miminem nevyhazoval. Snažila jsem se teda být maximálně ohleduplná, aby malý nenarušoval výuku - ale taky se mi jednou stalo, že ho kolegyně přivezla z venku, já zrovna něco prezentovala u tabule a kluk řval za dveřma, tak jsem musela vyběhnout, vzít ho do náruče /on ztichnul/ a doodprezentovat to s ním (sklidila jsem za to vysoký počet bodů - jako za kreativní řešení situace )