Taky jsem jedno z rádoby geniálních dětí...možná vás potěší, že kromě nadprůměrného IQ mám i změřenou emoční a sociální inteligenci, také nadprůměrnou. Řekněme, že mám štěstí. Genius ve mě se objevuje zřejmě jen v tom, že jsem v nepodstatných věcech totální bordelář :o) a vůbec mi to neva. Mám dvě děti, které bych nazvala zvídavé..asi nic víc, jakkoli třeba převyšují v lecčem svoje vrstevníky...ale co jim rozhodně hodlám umožnit, je to samé, co jsem měla já, byť až na střední škole, a to je pobyt ve škole se stejně zvídavími vrstevniky, tj. nějaká rozumná výběrová škola...i pedagogové, ale také spolužáci nás utvářejí. Příběhy mých spolužáků, se kterými jsem stále v kontaktu, mě v tom jen utvrzují. Ani si nemusím vzpomenout na ten úlevný výdech po několika větách s lidmi kolem, když jsem nastoupila na gympl. Jsou různé způsoby, jak být pokorný a kolektiv lidí, se kterými si ve výsledku nemáte moc co říct, považuju za zcestné řešení..