Zajímavá věc u kortikoidů- terapeutický efekt při nepřetržitém podávání není vyšší, než pokud se udělá pauza v podávání (resp.mazání). Takže: zásady používání kortikoidů:

Neléčí onemocnění, ale pouze ho zklidňují a to jen po dobu, kdy je pacient používá. Není vhodné je nadměrně užívat, ale ani je pro jejich možné nežádoucí účinky a priori odmítat a zatracovat – používáme ho především v dobách největšího zhoršení ekzému a k překonání kritických obtíží. Jakmile se atop.ekzém zlepší, ihned hormonální lék vysazujeme a vracíme se k osvědčeným udržovacím lékům a zvláčňujícím mastem. Této léčbě říkáme intervalová, protože hormonální léčbu vždy na několik dnů přerušujeme a používáme jiný, nekortikoidní lék. Pauza v hormonální léčbě by měla být nejméně tak dlouhá, jak dlouho jsme hormonální lék používali. Mnohem lepší ale je, když je dvojnásobná. Je vhodné si přesně značit do kalendáře, kdy používáte kortikoidní krém nebo mast. V praxi to například znamená, že 3 dny použiji hormonální lék a 6 dnů ošetřuji jiným způsobem. Volbu konkrétního léku je nutné ponechat na kožním lékaři, který při doporučení musí vzít v úvahu věk pacienta, rozsah a lokalitu ošetřované plochy, typ a stádium ekzému, eventuální druhotnou infekci a typ kůže pacienta.

Je potřeba zmínit zásady správné strategie používání kortikoidů:

1.Frekvence a doba používání:
aplikovat 1x denně. Je-li to z důvodů kosmetické přijatelnosti možné, pak spíše na ráno. V opačném případě na noc (kortikoid aplikujeme po vstřebání zvláčňujícího krému -asi za půl hodiny po promaštění). Výjimkou této frekvence je potřeba zklidnění akutního stavu, kdy při zahájení léčby lze nárazově aplikovat 2x denně, obvykle po 3 dny.

Intervalová léčba –viz předchozí odstavec (každodenní používání kortikoidů bez pauzy je velká zátěž pro kůži a terapeutický efekt není vyšší než u léčby intervalové – naopak). Další cestou, vedoucí k omezení nežádoucích účinků kortikosteroidů, je zahájení terapie silněji účinným preparátem a postupný přechod na preparáty s nižší účinností – tzv.sestupná léčba. Jako kombinovaná terapie se označuje kombinace sestupné a intervalové terapie.

2.Místo a rozsah používání:
důsledné dodržování pokynů lékaře je třeba zvláště při používání na obličej, krk, podpaží, třísla, genitál a obecně jemnou kůži malých dětí a u velkého rozsahu.
aplikovat pouze bodovitě, na postižené partie (není určeno k plošnému promazávání !)

3.Síla léku:
obecně se doporučují kortikoidy takové síly, které stačí chorobu zvládat. Jiným slovy- volba preparátu je v rukou lékaře, který situaci po vyšetření a probrání s pacientem posoudí.

4.Množství léku
používat jen nezbytně nutné množství léku (1 dávka = množství, které se vejde na bříško ukazováčku. Např. na ošetření jedné horní končetiny dospělého člověka mají vystačit 3 tyto dávky ). Silnější vrstva léku neznamená větší účinnost, jen větší zátěž pro kůži.

5.Nezapomínat při léčbě kortikoidy i na promazávání. Kortikoidy mají pro pacienta především účinky protizánětlivé a protisvědivé. Nelze ale spoléhat jen na ně, protože suchost kůže a obnovení kožní bariéry proti zevním vlivům totiž kortikoidy nemohou zásadněji ovlivnit. Naopak používáním emoliencií se napomáhá léčbě, hojení a "šetří" se spotřeba kortikoidů, a tím se zlepšuje i ochrana kůže. Řada výrobců proto rovnou ke kortikoidní masti vyrábí i příslušný masťový základ ("bazi") k promazávání.

6.Samoléčitelství, používání kortikoidních mastí od příbuzných, známých, atp. je zásadně nevhodné. Z důvodů dosažení optimální účinnosti, ale i bezpečnosti, by měl pacient svého lékaře informovat, pokud se při používání kortikoidů neřídil obecnými či konkrétními pokyny.
Hlavní zásadou bezpečné léčby hormonálními přípravky je krátkodobé použití hormonálního preparátu jen k překlenutí nejhorších projevů. Při dlouhodobém používání si totiž kůže na kortikoidy zvykne a jejich účinek slábne. Při náhlém zhoršení už tak rychle „nezaberou“ a na ošetřovaných místech se kůže začne ztenčovat. Po letech vtírání mohou hormonální léky způsobit nežádoucí změny nejen na kůži, ale i v celém organismu. Intervalová léčba hormonálními léky, o které jsme mluvili v předchozí kapitole, výrazně snižuje riziko vzniku nežádoucích účinků.

Kromě těchto obecných zásad samozřejmě platí, že je třeba se řídit radami lékaře pro konkrétního pacienta a dle aktuálního stavu choroby.