Fakt je, že přímá adopce je možná, ale úředníci to asi moc rádi nevidí. A proto je asi málo informací.
Sama mám adoptované dítě. Do přímé adopce bychom šli snad jen v případě, že bychom matku dobře osobně znali, právě proto, že bychom se obávali jejích možných zásahů.
Vidím jistý rozpor mezi právy biologických rodičů a právy dítěte. Na jedné straně lze pochopit, že se ženě po porodu dá čas 6 týdnů se rozhodnout, na straně druhé to znamená, že miminko se do náhradní rodiny klasickou adopcí dostane nejdříve v 6 týdnech, ale asi spíš kolem 2 měsíců.
Celkově si myslím, že když už se žena ve složité životní situaci rozhodne dát dítě k adopci, měla by akceptovat i to, že pozbývá rodičovských práv. Pro případy, kdy biologičtí rodiče se s dítětem v NRP mohou třeba i stýkat je pěstounská péče, nevím ale jestli se do pěstounské péče dávají i miminka.
Každopádně přeji kamarádce hodně štěstí a ať se rozhodne co nejlépe pro děťátko i pro sebe.