hele,mě teď napadá, já vlastně takový to "intenzívní věnování" se dítěti spíš nesnáším. Dělám to,ale většinou se k tomu přemlouvám. A když byl jen David,řešila jsem to vlastně denně tím,že jsme někam vyráželi...Teď už to nejde, kromě povinností mám mezi těma dětma moc velký věkový rozdíly.
A jo,nedávno jsem tady v jedný diskuzi psala,že když je toho fakt moc amně už teda ujíždějí nervy totálně, zařvu na ně, že konec, pauza, šlus, zavírám se do vany, jinak se zblázním. Jenže to si můžu dovolit vzhledem k tomu,že nejstaršímu je jedenáct-těm dalším pět a rok- a že vím,že i když dole bude řev a tak, nějak už to ohlídá..A já se mezitím zklidním...