Ja mam teda dost rozdilny nazor od vetsiny diskutujicich. Urcite bych o takove moznosti premyslela a velmi zvazovala ji vyuzit. I kdyz rizik tam vidim spoustu.

Ja jsem do skolky chodila myslim 2 roky, dodnes si velice barvite pamatuju jaka to byla tortura, a zakladni skola jak-by-smet. Zkusenosti z kolektivu na zakladni skole mi dali pouze to, ze jsem se naucila byt totalne individualista a stadu se vyhybat co mozna nejdal ;-) Nastesti ale cim byla skola vyssi (stredni/vysoka), tim rapidne ubyvalo problemu v mezilidskych vztazich.

Zvazovala bych mozna variantu "mini skolicka", proste najit v okoli 2-3 dalsi deti, ktere by v tom byli s mym ditetem, a kde bych mela moznost overit si v praxi "ucitele".
Osobne bych se totiz nejvic obavala toho ucitele. Myslim si totiz, ze "bezna" zakladni skola je spatna prave zasluhou ucitelu a nejsem si jista, jak bych dokazala najit toho praveho. Na jedne strane je to riziko i ze strany ucitele - opusti sve trvale zamestnani a jde individualne ucit do rodiny, o ktere nic nevi. A to same z pohledu rodicu - jak zjistit, se kterym vyjdou a se kterym ne? Budou ho nebo ji menit kazdy mesic ci dva? to by nedavalo moc dobry signal diteti, a nebo spadnou do totalni deprese, ze uplne vsichni jsou nevhodni? Mela bych z toho zasadni obavu.