Terezo, díky za pozbudivá slova. Mimochodem nedávno jsem zaznamenala, jak Milada popisuje práci se svým synem na školním referátu. Už před tím mi bylo jasné, že nejsem ta povolaná, na výuku svého dítěte. Poté ještě více.
Nemám žádné přemrštěné ambice stran své dcery. Chci jen, aby byla i nadále to usměvavé, spokojené a zvídavé dítě. Chci aby byla tím dítětem co nejdéle. Chci s ní být co nejdéle a předat jí věci, které nějak obohatí její život v budoucnu. Jsem už starší matka a užívám si ty společné chvíle jak to jen jde.
Asi nikdo mi neporadí, zda je právě domácí škola to pravé a ořechové právě pro ni, když ani já to nevím.
Myslím, že je to velmi těžké rozhodnutí a zda správné, ukážou až další roky, bohužel.
Myslíte, že je lépe hledat v řadách čerstvých absolventů?
Hodně tápu a závidím těm, kteří mají jasno. Mám ty možnosti,ale o to je to nějak těžší. Ach, ta možnost volby.