Upřímně řečeno - celkem i závidím. Zvláštní, jak to různí lidé mají nastaveno jinak.
Moje máma jezdila do jednoho roku 1x týdně odpo ven s kočárkem, pak pískoviště apod., dle dohody i častěji, byla jsem těhotná. Tchýně, která nebydlí ve stejném městě si přeje, abysme jí dítě vozili co nejčastěji na přespání, klidně celý víkend. Chce NAŠE děti učit na nočník, plavat atp., stále vykládá, jak příští rok pojedou na prázdniny do Egypta (nyní 1,5 roku a 2 měs.).
Bohužel má kamarádku, ke které její vnoučata jezdí každý víkend, takže to máme neustále na talíři - coby normu. Ona sama měla děti velmi brzy a bylo běžné je odložit babičkám.

Starší dítě tam spalo cca 5x, já jsem si to "volno" teda moc neužila, protože 5s po příjezdu je mi dítě až násilím zabaveno a druhý den vráceno s ostříhanými nehty, ve vypraných šatech - ano, i toto mi vadí...

Pokud by bylo zcela po mém, stačila by mi společná návštěva 1x měsíčně. Ale vím, jak tchýně po dětech prahne a jinak je celkem ok, takže se snažím sama v sobě najít nějaký kompromis a nebrat si to tak.
Já jsem si totiž děti pořídila z čistého sobectví pro svoji a manželovu radost. Teď čelím "povinnosti" děti půjčovat a dost to drhne.