No ono je to hezký, ale já zakladatelku chápu. Prarodiče, co dostanou "naservírováno" dítě k nedělnímu obědu na "počochňání" podle mě nic moc.
Pro mladé je to spíš závazek "musí vnouče prarodičům dopravit, musí tam s ním jet pravidelně, věnovat tomu čas, který by mohli třeba jet na výlet"...a proč jako nepřijedou třeba prarodiče k nim? z pohodlnosti?

Podle mě skutečnou ukázkou vztahu k vnoučeti je i to, jestli jsem schopný pro něj něco obětovat. Třeba jen vytáhnout paty z domu a jet ho navštívit...později i ho někam vzít.

Jako na místě zakladatelky je to spíš o "ukájení potřeb prarodičů" než o pozitivu pro vnoučata, byt se to tak na první pohled třeba nejeví.

Být ní, tak rozhodně nejezdím každý víkend k prarodičům, pokud je to jen takto jednostranné. To je totiž to nejmenší - vnouče je "dodáno až na místo" najedené, vymydlené, pod dozorem rodičů, co ho ohlídají a babička jen mazlí a dělá ťuťu - ňuňu.