ahoj, asi nebudu mít dobrou zprávu ale já sama na této hře ujela a trvalo mně to dva a půl roku.Doma to bylo tak, že já, manžel a i syn každý svůj počítač a na něm world of warcraft. Mě to přestalo bavit první ale manžel katastrofa jak říkaš absolutní nezájem o cokoliv jiného. Když se šel dung(skupinová akce) nesmělo se u nás ani mluvit aby ho nikdo nerušil, časem to přešlo že nejenom hrál ale i s týmem komunikoval na skypu nebo teamspeaku a to třeba do rána. Absolutně upadl, přestal chodit ven, všechno. Konec byl takový, že jsem se synem odešla a on toho asi po čtvrt roce nechal taky. Bohužel je to velice navyková hra. Po čase, když jsem začala pátrat proč to lidi hrajou, pochopila jsem, že se tam lidi schovávají sami před sebou i světem. Wow je pěkný svět, kde je vše hezké, tím že je tam spousta lidí a všichni si rozumí tak je tam hráčům fajn, nikdo po nich nic nechce a všichni se mají rádi. Vždycky u dlouhodobých wowkařů je za tím nějaký problém, který si oni kompenzují hrou. Kam se choděj schovat. Kdybys potřebovala radu odborníka jukni na www.ondrejov.cz je to odd. závislostí je tam dobrej tým a jeden člověk specialista na world of warkraft. Mužou ti třeba nějak poradit.
Manželovi vyřiď. že je to ve hře stále to samé dokola a nic mu to nedá. I když je teď přesvědčen že dá.
Mám to za sebou dva a půl pros..... roků. držím palce
sorry za chyby píšu rychle