Úplně to vidím v živých barvách, u nás to bývá jiné, ale na druhou stranu v lecčems podobné. Pousmála jsem se nad reakcí manžela, přesně takhle by reagoval i ten můj :) ale hlavně by zcela jistě po přečtení tohoto článku se divil, proč to tak autorka řeší, proč tím tráví tolik času a proč se tím nechá tak "trápi", resp. proč my ženy (matky) tohle všechno vůbec řešíme.. měl by také pravdu.... prcek stejně z té oslavy celoživotní zážitky mít nebude..stačilo by jen posedět u kávy a sušenek a pohrát si s ním :) i já jako objektivní čtenářka bych řekla, proč to autorka tolik řeší, o nic moc přeci nejde...ale jako možný protagonista příběhu vím, že bych v obdobné situaci to asi nezvládla "neřešit". Např. momentálně řeším, že maminka mého manžela kupuje na náš balkón květiny, zdá se jí to málo "barevné" a sousedi to mají barevné...to že mi ty chryzantémy připomínají hřbitov a prostě je nemám ráda, nejde vysvětlit..takže prostě jednoho dne objevím, že jsou na balkóně (ani nevím jak dlouho :)). Když to říkám manželovi, tak mi řekne..tak je vyhoď :) a nebo jí je dej zpět. Škoda je, že člověk nevidí do hlavy "těch druhých" tj. třeba autorčině matky, jak to asi tak prožívala ona v tu chvíli...opravdu jí to trápilo, že "její" dort nešel na odbyt nebo převážila hrdost, jak to její dcera pěkně zařídila...uvidí se na 2. narozeninách, zda doveze či nedoveze :)