Tohle mi připomnělo historku s tchýní. Na naší svatbě jsme neměli dort, protože jsme ho s manželem nechtěli. Při první návštěvě tchyně nám ukázala velký dort, který nám nechala udělat, když jsem ho tedy na té svatbě (navzdory zvyklostem) neměli. Byl to zrovna ten typ, který mi nechutná a který nejím, takže jsem poděkovala a snědla kousek ze zdvořilosti. Toto mě přišla jako věc, kterou vůbec nemá cenu řešit. Jinak jak tady kdosi psal, jsem teď ráda, když máma nebo tchyně pohlídají, když jsem v práci a dítě je nemocné a je fajn, když k nim přijdem na oběd a nemusím vařit. Ale autorku chápu, já taky měla dlouho pocit, že mě matka nerespektuje. Vyřešil to můj několikaletý pobyt v zahraničí (ne kvůli ní) a to, že máme vlastní domácnost za vlastní peníze. Takže já se vdávala pozdě a vztahy s matkou měla vyřešené. Ale rozumím, že to může naštvat.