Naše pocity méněcennosti jsou zapříčiněny tím, že se neposuzujeme podle svých měřítek, nýbrž podle měřítek druhých. Kdykoli to děláme, skončíme vždycky na druhém místě. A protože věříme, že bychom se měli vyrovnat někomu jinému, cítíme se mizerně a máme pocit, že s námi není něco v pořádku. To všechno je důsledkem toho, že jsme se nechali zhypnotizovat naprosto mylným názorem: "Měl bych být jako někdo jiný" nebo "Měl bych být jako všichni ostatní". Nesmyslnost druhého názoru je zjevná, neboť když o tom přemýšlíme, neexistují žádná měřítka společná "všem ostatním". "Všichni ostatní" se skládají z jedinců, z nichž každý je jiný.
Člověk s komplexem méněcennosti si svůj problém ještě zhoršuje tím, že se snaží být nadřazený. Jeho pocity vyplývají z mylného předpokladu, že je méněcenný. Jestliže se cítí špatně, protože je méněcenný, vyléčí se tím, že se pokusí být tak dobrý jako všichni ostatní, a aby se cítil ještě lépe, pokusí se být lepší než ostatní. Tato snaha být lepším než ostatní ho dostává do problémů a někdy dokonce vyvolává neurózu. Pak je na tom ještě hůř než předtím a "čím víc se snaží", tím je to horší.
Méněcennost a nadřazenost jsou opačné strany téže mince. Léčení spočívá v tom, že si uvědomíme, že sama tato mince je falešná. Pravda je prostá: Nejste méněcenní. Nejste nadřazení. Vy jste prostě vy. Jako osobnost nesoutěžíte s žádnou jinou osobností z toho prostého důvodu, že na světě není žádný jiný člověk, který by byl stejný jako vy. Jste jedinci. Jste jedineční. Nejste "jako" nikdo jiný a nikdy "jako" nikdo jiný být nemůžete. Neočekává se od vás, že budete jako všichni ostatní a od nikoho se neočekává, že bude jako vy. Bůh nestvořil "normalizovaného" člověka a neřekl "tohle je on". Stvořil všechny lidi jedinečnými, stejně jako stvořil každou sněhovou vločku jedinečnou. Sebeuvědomění dosáhneme tím, "že věříme ve vlastní jedinečnost, hluboce chápeme všechny lidi a věci a konstruktivně ovlivňujeme druhé prostřednictvím své vlastní osobnosti".