A ještě jsem chtěla napsat, klidně si tu poplač, klidně až ti bude zase nejhůř a nikdo schopný při ruce, klidně si založ zase diskusi. Já myslím, že tím nikoho tady neotravuješ a jestli ano, tak může skočit na jiné téma
Ale vím, co to dělá, když je někdo, kdo tě vyslechne nebo to s tebou trochu objektivně probere a trochu si o tom popovídáte.
A neboj se o tom mluvit, jestli ti není opravdu nijak dobře. Neschovávej to v sobě. Musíš to dostat ven, nebudeš žádná trapka, tohle není trapné. Je lepší, když si pořádně postěžuješ a pak se ti hned o trochu uleví. Tohle se musí léčit. A tím nemyslím hned na léky, ale nesmíš to nechat v sobě dusit a zanedbat to. Pak takové pocity jako je křivda, zášť, zloba, potupa a další si nosíme v sobě pořád.

Pokud není někdo vhodný k tomu, abys to na něho všechno vybalila, tak zkus vyhledat psychologa a mluvte spolu.